Matika ze mě udělala feťáka
6. květa, 2008 | #
Maturitka se nám blíží. Až se divím, jak se to letos na internetu řeší. Asi jsme zlatá blogerská generace – co bloger, to maturant. No někteří z nás o tom dokonce zakládají speciální stránky a já o tom ani nenapíši. Ano! Hádáte správně! Má klávesnice je zahalena vypracovanými tématy a Jimbo mi již psal, že jestli nepřestanu dělat wikipedii takový trafik, znepřístupní mi jeho (vlastně naší) encyklopedii – proto ji raději již třetí den stahuji.
(Btw, Pepo, pokud ti nepřišla ani má druhá odpověď na tvůj e-mail, je něco špatně u tebe.) Pardon, jdu zpět.
Ne, hádali jste špatně: kecám. Navíc koukám, že trojka ze slohu byla oprávněná, poněvadž (musím se už odnaučit to „pač“!) ten úvod není ani vtipný. I should begin to write English, becouse I got 2 from English-writing leaving examination. Ne, ta angličtina je nuda. Navíc přesto všechno věřím, že i v ní mi zimmi najde chyby.
Za to v matice si věřím. Nebít přesvědčením humanista, píši tu vzorci. Poslední dobou se staly 4 hodiny matematiky denně standardem. A ve dvou žácích! Děs; tedy vlastně nádhera. Člověk nemůže spát, odpočívat; nic; prostě se učit. Začal jsem z toho pít kafe. Dnes mým chřtánem prošli dokonce dva šálky! Začínám litovat mé tělo, ale už bez toho asi nemůžu žít. --- Sám teď ani nevím, jestli mluvím o matice nebo o kafi.
Každopádně k drogám se dnes ještě vrátím, čtěte dál.
Češtině mám dokonce fotografickou dokumentaci. Ač není bohužel kompletní. Vlastně tedy mám pouze jednu fotku; to jsem vám tak otevřel sešit češtiny a do očí mi udeřil příběh krásné šestnáctileté Manon od Víti Nezvala:
(Kliknutím fotku zvětšíte, znáte to.)
Červenaje se musím přiznat, že mě uchvacuje má vlastní dokonalost. Co já na tom potítku budu 15 minut dělat? Tento rozbor díla nakreslím za 10 vteřin. Ony vůbec ty hodiny češtiny mají něco do sebe. Ehm, teď sem bojím sem cokoli napsat – pařáty kantorstva jsou všude! Ne, češtinu mám věru rád. (Dobrý den, pane profesore…)
Ale o čem jsem chtěl hlavně psát; naše tablo! Mohl bych vám tvrdit, že to je nejhorší tablo, které kdy za výlohami jilemnických obchůdků bylo viděno. Ono je jiné, naprosto. Jestli naopak krásné? Těžko říct. Je to punk! Ale ne ten umělý punk – čistý punk! Založené na okamžitém (bez)nápadu, nikdo z nás o něm nepřemýšlel, nikdo tam ve své podstatě nic neupravoval; prostě vzniklo.
Jediný zádrhel nastal u popisku pana ředitele, totiž, zda-li tam nenapsat… Ehm, o předsedovi maturitní komise jen v tom nejlepším!
A tedy, především jsem vám ho chtěl ukázat:
(A zase…)
Všimněte si té dokonalé nedokonalosti. Ale touto přehybkou se dostávám opět k těm drogám. Téměř k pravému rohu jsem si prosadil výstřižek z jedné z těch chytrých příruček o drogách (když si Matěj prosadil „antikoncepční náplast“, tak proč ne) – tentokrát tedy kapitola o alkoholu: „Alkohol patří k jedné z nejčastější startovací droze!“ píše se tam cirka.
To mě přivedlo k řešení globálního problému s drogami. Inu, přemýšlejme. Každý, kdo bere tvrdé drogy, kouřil marihuanu; každý, kdo kouří marihuanu, pil alkohol; každý, kdo pije alkohol… pil vodu? Kojenecké mléko? Zakázat! Všechno! All!
Článek již byl 7x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Jsem atraktivní?
20. dubna, 2008 | #
Než se dostanu k té atraktivitě, dovolím si odbočku: Totiž, škoda, že je zimmi takový suchar. Teď jsem o tom právě přemýšlel. Mohla to být krásná blog war! Jak z filmů. Ráno mě dokonce, že mi už asi dá ban. A použil sprostý slovo! Děs; kam ta mládež spěje?
O co že jde? Inu, zimmimu patří velké díky, že udržuje svůj blog živý a masíruje nás úvahami psáni velkou, téměř až profesionální formou. Bohužel však si nějak nesedíme. Jak den a noc. Vše co on chválí, já pohřbívám. Vše co miluje, nenávidím… A to mám jako mlčet? No říkám v komentářích jen svůj názor – a už je oheň na střeše.
Asi se budu muset zamyslet nad mým pohledem na svět. Bez obalu se kaji, že můj pohled na svět je značně pozitivní. Přesto poslední dobou vše neguji. Neguji tím snad i to, že jsem pozitivní?
A hle! To mě přivedlo na další myšlenku. Má atraktivita počká. Zítra nejspíše dostaneme známky z maturitních slohových prací. Téma bylo, ehm, něco jako, co by tu na světě člověk měl za sebou zanechat. Ano, znegoval jsem to. Řekl jsem, že nemá cenu se snažit něco tu zanechávat. Dovolím si tu zveřejnit úryvek z práce. Takže závěr:
Nebo nějak tak. Hektické, viďte. Samotného mě to trochu zaskočilo. To víte, byl sem zfetovaný energetickými oříšky z Egypta. Každopádně sen si alespoň splnil sen a napsal do slohu středník. Ze spojky „nýbrž“ jsem měl vůbec radost! No, ono je toho v tom mém slohu víc, co bych tu mohl zmínit. Ale to až zítra. Možná.
Koneckonců o maturitě jsem mluvit nechtěl. No jo – přiznávám se: vlastně nechci mluvit o ničem. Včerejších 150 let Volantu bylo krušných a stále se necítím tak nějak fit. Tak se pouze vypisuji a tlachám. Táta si navíc pořídil alkohol tester – fakt super přístroj, je s nim sranda. Doporučuji. Přesto údaje raději nezveřejním. Víte, jak je to teď s těma blogama – budoucí zaměstnavatel to tu bude prolejzat a jsem na dlažbě.
Tak ale tedy: jsem atraktivní? To právě nevím! Nezapomenout opět mobil v „cizím“ autě, tak hodně přemýšlím, zda-li neobětovat 50 kč a nezeptat se. Nechcete tam někdo brnknout?
Článek již byl 3x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Telefonický styk
7. dubna, 2008 | #
Už dlouho jsem se nekoupal.… tak dlouho. Tak. Už dlouho jsem se tak dlouho nekoupal. Vlastně od doby, kdy sem dočetl Harryho Pottera – to byli tenkrát děsný orgie. Strávil sem ve vaně s Harrym klidně přes dvě hodiny. K tomu jsem se tam vždycky učil! To už mě dávno přešlo; nechápu jak jsem mohl kazit ten blažený pocit doteku HáDvěÓ s kůží nějakým učením. Ale dnes jsem se k tomu vrátil, že se kouknu na Češtinu – zítra píšu maturitní slohovku.
Opět mimochodem nevím, o čem teď chci psát. Jen mě tam zaujala kapitola „Telefonický styk“, tak jsem to sem musel hodit. Tolik o nadpisu.
Když už jsem v tom, mohl bych si tu trochu zauvažovat. Ať to na zítra trochu potrénuji! Jen tak sem si pročítal možný styly – výklad, esej, fejeton a tak. No jen sem se utvrdil v tom, že nic jiného než úvahu nemá cenu psát, ať je téma jakékoli.
Proč ne výklad? Nuda.
Esej? Že bych jako pozdvihl moji úvahu na umělecké dílo? Netroufám si. Koneckonců, poslední dobou jsem přečetl pár článků a zjistil, že ten literární styl, který si tu na blogu užívám v podstatě jen já a všemi ostatními je opovrhován je jimi (vámi) opovrhován zcela právem. Oni to totiž dokáží! Dokáží psát uvolněně, osobitě a zároveň s rukou kapse profesora češtiny. Teď je již pozdě brečet.
Hááá – na vypravování bych málem zapomněl. A to právě ono je základem všeho. Jenže také si na něj netroufám – všimli jste si, že neumím psát rozuzlení? V době kdy máte vykřiknout prázdná slova údivu, klepete unuděně do klávesnice: „To už je jako konec?“ Já vás vidím!
A fejeton je příběh sám pro sebe. Na ten sem se těšil a stále je jakousi výzvou; jenže nikdy jsem ho pořádně nepsal. To jsem chtěl změnit před 14 dny ve škole; takové krásné téma: Jak jsem neodmaturoval. Jak jsem to napsal? Inu, dosáhl jsem průměrné známky naší třídy: 4-. Nu což, hlavně nevybočit z řady.
Stejně si myslím, že nás chtěl všechny pan profesor vyděsit. To se mu samozřejmě nepovedlo a všichni sme zůstali klidní – možná i proto, že jsme právě usoudili, že nás chce jen vyděsit. No uvidíme.
Nic, poprvé za 4 roky otevírám čítanku, jdu se inspirovat ve verších. Tak nejdu – je to čítanka z prváku a ti staroši mě neinspirují. Ha! Bude někde na netu Zdechlina? Tu jest!
(Po 3 minutách) Už mě to nebaví. Tohle je prostě kultura!
Článek již byl 11x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.