MadInBLack

Matika ze mě udělala feťáka

Maturitka se nám blíží. Až se divím, jak se to letos na internetu řeší. Asi jsme zlatá blogerská generace – co bloger, to maturant. No někteří z nás o tom dokonce zakládají speciální stránky a já o tom ani nenapíši. Ano! Hádáte správně! Má klávesnice je zahalena vypracovanými tématy a Jimbo mi již psal, že jestli nepřestanu dělat wikipedii takový trafik, znepřístupní mi jeho (vlastně naší) encyklopedii – proto ji raději již třetí den stahuji.

Jsem atraktivní?

Než se dostanu k té atraktivitě, dovolím si odbočku: Totiž, škoda, že je zimmi takový suchar. Teď jsem o tom právě přemýšlel. Mohla to být krásná blog war! Jak z filmů. Ráno mě dokonce, že mi už asi dá ban. A použil sprostý slovo! Děs; kam ta mládež spěje?

Telefonický styk

Už dlouho jsem se nekoupal. ... tak dlouho. Tak. Už dlouho jsem se tak dlouho nekoupal. Vlastně od doby, kdy sem dočetl Harryho Pottera – to byli tenkrát úplný orgie. Strávil sem ve vaně s Harrym klidně přes dvě hodiny. K tomu jsem se tam vždycky učil! To už mě dávno přešlo; nechápu jak jsem mohl kazit ten bláhový pocit doteku HáDvěÓ s kůží nějakým učením. Ale dnes jsem se k tomu vrátil, že se kouknu na Češtinu – zítra píšu maturitní slohovku.

Egypt: ropný magnát & son

Vrátili jsme se tehdy s Karlem z pyramid a Verča nás už čekala u recepce. Nebyla však sama – kromě Kuby tam byl jistý postarší, obtloustlý, snědý pán. „Ha ha ha,“ smála se Verča jejím tak typickým smíchem – že prý jí týpek chce provdat za jeho syna. Že mu zavolá a on přijede z Alexandrie a svatební hostina se může rozjet. Asi mě to malinko vytrhlo z té pyramidové mizérie, ale nevěřil jsem tomu.

I další den se k nám, respektive k Verče, magnát hlásil. Vyprávěl, kolik má vrtů, vil, no a těch pláží! Verča se zasnívala a říkala, jak pokud bude hezký, veme si ho. Myslím, že nevěřila, že přijede. To nikdo. On však z Alexandrie přece jen dorazil! A jednoho rána, kdy jsme opět čekali opilý na otevření baru, blížil se k nám magnát s cirka 25-letým synátorem.

No on hned že si ji chce vzít. Později nám opit vyprávěl, jak věří na lásku na první pohled – a že se do Verči prostě zamiloval. A tak se u ní střídal táta se synem a malovali ji budoucnost, kde by peníze, vzdělání a vůbec život v Alexandrii neskýtal jediný zádrhel. No Verča jim opakovala, že má doma kluka, že chce být s rodinou a že chce vystudovat. Oni se nedali.

Asi jsme si neuvědomovali, jak je to vážné. Jediná Kája v jednu chvíli začala dostávat záchvat; asi protože byla málo (či moc) opilá. Verča si z toho dělala šílenou srandu a já to tak nějak nechával – věděl jsem, že se prostě vzít nemůžou. Jak by sakra mohli?! Můj klid mi celkem razantně vytkl její kluk z ČR: tolik sprostých slov snad v jedné SMS snad ještě neviděl.

Co byl ten manžel vůbec zač? Byl zvláštní. Noc před plánovanou svatbou koupil Kuba vodku, že ho pozveme a uděláme pořádnou rozlučku se svobodou. Vypili jsme skoro celou litrovku ve třech – vlastně třech a půl. Islám, jak se syn magnáta myslím jmenoval, se rozkecal a rozjel. Pořád jen opakoval, že ji fakt miluje, že s ní chce strávit zbytek života a vůbec všechny tyhle kraviny. S Kubou jsme byli také jak gbelici; přesto ne a ne pochopit jejich kulturu.

Těsně před obědem si nás s tajemným výrazem zavolal k sobě: „*Don't drink so much Vodka again!“ Bylo nám jasné, o co jde. „Why?! Vodka is really good!“ přemohl jsem se, ač mě bylo ještě děsně špatně. On se zatvářil, jako by vypil Iron na ex a vyprávěl, jak se ráno vzbudil, nemohl vstát a celý zpocený se klepal.

„Jo hochu, tomu se říká opice…“ – „What?“ – „Aaaale, nothink! Ehm – have you ever drink alkohol?“ – „No, I haven’t… A no! And I never drink it again!“ dušoval se.

Ještě předtím se u nás na pláži za verčou stavil jeho otec, že je vše již již připraveno; už má šaty i prstýnek. „But it must be gold ring!“ zvolal hospodským tónem Kuba. „With big diamont!“ dodal jsem. Zprvu se zasekl, když však viděl Verču, s jakým napětím čeká na odpověď, řekl, že to nebude problém. „Verčo,“ zamyslel jsem se, „ty se večer fakt vdáváš!“ „Já vím!“ odpověděla v záchvatu smíchu.

Zato Kája znervózněla. To však Verču ještě víc nakoplo a začala plánovat, jak večer řekne před olt

Egypt: o vykutáleném zlodějíčkovi

Byl jasný podvečer; hvězdy by zářili, kdyby je centrum Hurgády nepřezářilo. A my jsme si šli, pohoda a relativní klídek. Když tu se začal blížit podivný to přičmoudlý chlápek. Nesmál se – což bylo hodně zvláštní. Tam se smáli všichni. Kromě něho. Že prý má 10 eur v mincích a jestli by jsme mu je nevyměnili za jejich libry.

Egypt: ručníková story

*Další krušné, teplé a slunečné ráno opilcovo*. Po vynikající snídani, kde jsme opět vyrovnali PH v ústech tamní omeletou, nás čekala půlhodinka pekla – půlhodina, než opět otevřou bar. V tu dobu jsme začínali střízlivět a začínalo nám být špatně; až první runda nás vracela zpět do pohody. „Big czech mafians!“ volal na nás Mahmut, náš dvorní barman, již hned po ránu.

Egypte!

Jak by řekl klasik (děti si zacpou uši): „Hlavně, že sme se z toho posrali!“ Pardon za to sprosté slovo hned takhle na úvod, jenže... Jenže tu sedím, klepu kosu, koukám na mlhu, zahalující Žalý a vůbec nějak nevím, co mám dělat. A ne že by mě psaní nebavilo, ne že by mě nebavila kytara a mlácení do toho nového bubnu, který sem si přivezl. Mě to baví, avšak melancholie při vzpomínkách na tu pohodu Egypta, hotelu Charm Life a všeho (všech) těch kolem, chce se mi slzy uronit.

Hurá do Velbloudova!

*Fjova*; a je to tady! Nechci o tom mluvit, pač to je šílenost. Je nebe, zem a něco mezi tím – tak toto je někde nad tím; nebo pod tím. Vím, že poslední dobou píšu buď nic, nebo bludy. Tento článek není výjimkou. Sám se divím, jak některé mé starší články jsou k čtení. A jak je krásně vidět, jak to jde celé dolů.

Myšlenka dne

Zamysleme se nad tímto výrokem:

Kde hledat vypracované maturitní otázky?

Tady! Teda – tady: maturitniotazky.info