29. září, 2005 | #
Asi jste si všimli, že mě začalo bavit používat slovo „hadr“, je to dáno tím, že jsem si na něj vzpomněl a taky tím, že se hodí. Respektive, hodilo se minule, nyní by se hodilo spíš „mop“, pač prostě hadr! Nejen že jsem k smrti unaven, ale také nejedu na dvě akce, na které jsem moc chtěl.
Vše to začalo včera ráno. Asi si řeknete: „Woe volno, ne?“ Avšak pro („)sportovce(“) to znamená pouze vstávání o chvíli později a vyražení na trénink. Popravdě, trénink mě bavil, jako už dlouho ne, avšak mé nadšením z běhu a střelby na nedalekých Mísečkách bylo doprovázeno také únavou a bolestí všech míst, do kterých vedou mé krotké a nechápající nervy. Avšak po poledni jsem již přijel domů, pobyl jsem patnáct minut, naobědval se a vzal jsem své téměř nemohoucí tělo na fotbalový zápas naší místní, nepralesní ligy.
Fotbal mě bavil též, první půli, kdy jsme si dali dva vlastnáky a třetí způsoben chybou naší obrany. Avšak přišla druhá půlka, postupně nastali zranění a trenér byl nucen na hříště poslat všechny (dva) náhradníky. A já, jako zdatný nemohoucí druh, jsem si posléze natáhl lýtkový sval. Po chvíli jsem na onu nohu mohl dokonce i šlápnout, tudíž jsem musel vydržet a v marném snažení pokračov. Trenér však přeci jen na tuto situaci reagoval – z krajního záložníka jsem šel na předstopera, kde jsem úspěšně nezabránil čtvrtému gólu… Nakonec však prohrát 0:4 s první z ligy je docela úspěch, a tak hadr dny mohli vklidu pokračovat.
Tudíž jsem zraněn přijel domů, hodku se ohřál a vyrazil na rodinou pařbu k babičce, kde jsem se (jako vždy) přejed výborného jídla a v osm jsem mohl neuvěřitelně utahaný dorazit domů. Avšak spánek, či podobné věci nepřicházeli v úvahu. Musel jsem se učit. Děják, fyzika, matika, němčina… Z toho všeho jsme měli následující den psát.
A přišlo to, ani mě nevadilo, že jsem zaspal, pač první hodina angličtiny s profesorem, pocházejícím z Anglie mě stejně mnoho (tedy kromě anglických „vtipů“) nedá… Avšak druhou hodinu to začalo – fyzika, vcelku pohoda… snad. Matika, naprostá pohoda, ještě když mě má profesor rád a decentně mi poradil není co řešit. Děják – anarchie, milého pana profesora jsme (opět) přemluvili o odklad. A němčina? … Pro to si snad nechám nový odstavec, pač ta může za vše zlo…
Totiž, nemčina je vcelku logicky nelogický jazyk, tudíž chvílemi nic těžkého. Ta chíle nastala právě dnes, tudíž jsem na onu práci vcleku věřil. Navíc to, že mi milá paní profesorka oznámila, že kvůli špatnému přístupu ke studiu mě nepustí (stejně jako pár dalších jedinců) na nadcházející desetidenní soustředení mě nezdravě naštvalo… Naštěstí jsem vytáhl Hrabačovskou kuráž a udělal komprosmis, hraničící s hazardem – pokud z písemky dostanu jedničku, jedu, pokud ne, zůstávám ve škole.
Suveréně jsem odevzdal práci pět minut před ostatníma s pocitem, jaký jsem snad ještě z písemky nedal. Věřil jsem si… jako nikdy. A tak, když se zeptala, jestli to chce někdo opravit již nyní, neváhal jsem. Avšak: „Kdo? co?“ zeptala se mě profesorka, nechápavý úsměv mě obličejové svaly udržely jeden a půl vteřiny, pak mi to docvaklo… bylo však pozdě: „5!“
Já vůl, naprostý semenec, totiž zaměnil u mužského rodu přípony u prvního a čtvrtého pádu, jejiž se týkala nadpoloviční polovina celé práce… Věty, kde mělo být „einer, keiner, welcher“ jsem povýšil slovy „einen, keinen, welchen“ Nic jiného. Jenom toto, tyto tři slova způsobila, že nejedu na soustředí, kam jsem strašně rád chtěl. A kdyby jenom to…
Příští sobotu, kdy by jsme měli na soustřední volno, jsem již měl jet na adrenalinový Bobr Cup… Jenže, když nemůžu jet na soustřední, musím trénovat především o víkendu a tak jsem soudruhům, s nimiž jsem měl závodit musel oznámit, že nikam nejedu… Že sem semenec…
Abych to ukončil, dnešní trénink byl naštěstí vcelku pohoda. Mělo se jet pomalu, okolo 160 tepů, na kolečkových lyžích… Jenže když moje srdce vidí kopec, hranice 200 tepů pro něho není žádnou výzvou, tudíž krásný, pomalý, deštivý trénink do smradlavého Vysokého snad ukončil moje černé hadr dny…
Článek již byl 7x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Mno jo jen at ti ty tepy neco neudelaj ;) ta nemina to je dojeb celkem.
[3] Snad ne ;) ...
[4] Já jo :-P
Jo, a nikdo, omlouvám se ti - p?i mazání spamu jsem ti necht?ne smazal ten komentá? :-/
fotbal to je dojeb.se nekoho dotknes a on hned pada k zemi.simulanti jak svina.nerikam ze meca taky neco takoveho je ale jak hrajem fotbal ve skole(ve tride mam asi pulku fotbalistu) tak se jich dotknu oni hned padaj.humus.sem zvykly z hazeny na trosku tvrdsi a tak kdyz padaj tak je trosku jeste postrcim at vi ze to priste nemaj delat;) namam rad fotbal. humus
[6] To je práv? na tom to hezký ;) ... Já teda sice fotbal hraju, ale ne zas tak moc a hlavn? když hraju, tak se radši držim dál od mí?e a od protihrá?? zvláš?... ;))
A abych se vrátil k tomu padání. Je to prost? halt už sou?ást fotbalu, ?lov?k se to musí nau?it - padat když to je dobrý ;)
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony