11. března, 2006 | #
Jsem v nebi? Všude je bílo, zvlášť pak před oknem. Upřeně tedy hledím skrze žaluzie...a, nuda. Pouze mlha zasáhla velkoměsto v údolí... Vstávám a již vím, že dnes nejspíše nebude můj den. Po lehké snídani se vydávám vstříc novým dobrodružstvím do místního ski areálu, kde se koná MČR v hladkém lyžování, respektive ve ski(du)atlonu.
Jak jsem již říkal, klasik již delší dobu nejsem, což mě staví do postavení nadšeného turisty, které jsem si však zprvu připouštěl minimálně... Myslel jsem na jediné, porazit Gorilase. Zprvu. Na místě mě však pohltila atmosféra neuvěřitelného zmatku a nervozity většiny mích 60 soupeřů, z čehož však pro mne plynula pouze nervozita z jejich nervozity.
Do starých, zajetých kolejí se vše vrátilo až 5 minut před startem, kdy jsem se stal hvězdou rozhlasu: „Opakuji, Vojtěch Mečíř nemá v boxu dané bruslařské lyže. Opakuji, ...“ „Méčo, woe, neměl by jsi si tam dát lyže?!“ Táže se mne nepřirozeným výrazem náhodný kolemjdoucí. Když však vidí můj upřený poskakujícího pohled na kopito, kde jsou právě lyže opečovávány Toko kartáčem, pochopí situaci a s ironickým pohledem odchází...
„Ještě nejsi poslední,“ oznamuje mi paní u boxů píšíc v poloklusu moje číslo na lyže. „Super, dneska aspoň jednou,“ zvolám s doufem ironie udýchaným hlasem, který mě doprovází až na start. „Alespoň jsi rozklusaný,“ snaží se „můj“ mazač hledat ve všem něco pozitivního i půl minuty před startem, kdy si zapínám lyže...
„Zdar,“ osloví mě soudruh biatlonista stojíc vedle ve stopě. „Zdravím... Co ty tady v poslední řadě,“ pokazuji na fakt, že oba stojíme v šesté, poslední lajně. „Aleee.. to v...“ Nejspíše „víš“ by řekl, kdyby ho nepřehlušila vlna nadšeného fandění. Trochu s obavami oba pohlédneme do směru jízdy. Rázem však opět na sebe... V druhém mžiku z nás zbude pouze mastná slina. Bylo odstartováno.
Oba rázem dožene ztrátu vzniklou konverzací a naše cesty se rozcházejí - přeci jen mám výhodnější pozici, dostávám se kupředu. Mohl jsem být kousek za 30. místem, když přišel první kopec. Fig; při pokusu o odraz mě lyže vystřelila, div se mi do zátylku nezapíchla. Nepanikařím, alespoň se o to snažím... Druhý pokus... Fig! Fig! Fig! Vystupujíce ze stopy stále držím chladnou hlavu... Fig! Fig! Postupně se propadám do výsledkové propasti...
Po vystoupání ne přiliž prudkého kopce se zakotvuji na 52. místě, které mě s vypětím všech sil vydrží téměř celou klasickou trasu, pouze pod mezičkou spadlého spolubojovníka předjíždím. Nepříznivé umístění po pěti kilometrovém okruhu, na kterém jsem již myslel především na okruh druhý, bruslařský, by nebylo v důsledku tak strašné, kdybych se alespoň jednou na těch lyžích svezl. Jednou se sklouznul... Jednou předvedl něco podobného, co je vidět v televizi...
Moje sny jsou však vyplněny. Totálně vyčerpán zběhu s lyžemi na nohou přijíždím na „stadion“, kde na mě čekají moje bruslařské lyže. A vskutku. Nasazením nových lyží a hůlek jako bych ve mně probudil ďábla. Ďábla, který naštván sledoval moje předchozí počínání a nyní se rozhod konat... Závodník, vzdálený po vyjetí ze „stadionu“ 50 m pro mně nebyl překážkou... Jedu...
Jedu jako drak, když v tom... Ne! Nic jsem necítil, vůbec mě nepíchlo v břichu. Zrychlím proto... Au, je to tady. Píchá mě... Kdo to nezažil, neví, ale je jen mála věcí, co můžou závod znechutit více. Zpomaluji proto a z kopce se vydýchávám, abych proti kopec mohl znovu nabušit. Buším proto.. Au, sakra, znovu.
... Ještě mám co dělat, aby mě dříči za mnou nedojeli, ale já nemohl. Nemohl jsem dál... Nikdy jsem o závodech tak vážně neuvažoval, že to vzdám. Nakonec jsem nevzdal. Dojel jsem na strastiplném 50. místě v době, kdy už i rozhodčí v cíli pomalu opouštěli svá stanoviště...
A onen Gorilas? Dal mně úctyhodné dvě minuty... Tedy, gratuluji. Blbý hladký lyžování. Již se těším na poslední závod biatlonu příští týden, lyžování je relativně šílená nuda.
Článek již byl 3x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
nevadí Mé?o ale to bylo tou mázou nejsi klasik aby ses stim dokázal psychicky srovnat !! to je jasný to chápu !!
[2] Což o to, psychycky srovnat... Já se s tim nesrovnal p?edevším fyzicky ;))
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony