Vojtěch Mečíř hledá marně smysl bytí...

Odjíždím z neúrodných nížin, snad

!

Je to tady! Jsem zdravý, proto (nejspíše) odpouštím Hrabačov a odjíždím do horních partií ČR , na Horní Mísečky... Avšak, Mísečky jsou plné nejen sněhu, ale také rekreantů-sportovců, z čehož vyplívá jediné – nemam kde spát, bydlet a užívat si spaní při odpoledním klidu. Což mě však, dvě hodiny před „plánovaným“ odjezdem, nemůže přeci rozházet.

Když o tom tak přemýšlím, zatím mě nerozhazuje ani fakt, že jsem nezačal balit... Mňo, začínám o tom uvažovat, ale předtím dokončím pár myšlenek...

Největší pozitivum posledních dní je, překvapivě, moje zdraví. I když popravdě jsem při včerejší návštěvě doktora nedal pánu v bílém moc šancí říct mi, že jsem nemocný... Dalo by se říct, že na všechny jeho otázky jsem odpověděl ve smyslu, že jsem prostě zdravý a né že ne. Pouze na konstatování, že v krvi mám moc kyseliny močové jsem se překvapeně tázal, zda-li to něčemu vadí. „Ne, jenom to mají staří, vysocí dědci...“ Sebevědomí mi to sice nepřidalo, avšak někdo má, někdo nemá...

Abych nevyšel z tréninku, dnes jsem navštívil dalšího doktora – ortopeda. Taktiku jsem zvolil stejnou: „Tak co ramena? Vypadávají?“ „Nee... A po tý rehabilitaci cejtim, že mi tam již drží,“ odvětil jsem. Panu doktorovi to však nedalo a se slovy, že si přece jen šáhne, uchopil mé levé rameno... KŘT! Rána jako kdyby se mi rozsypala celá kostra se ozvala z mého ramena. Přes smrt v mé bělobě se tázavě koukám na doktora, který s ironickým výrazem konstatuje: „No, to ale nebylo dobrý...“

„Tak co myslíš, dáme operaci?“ Nechápal jsem... Můj výraz, odpovídající předchozí větě ze sebe dostal pouze: „No, já nevím... Vy jste tu doktor.“ Souhlasně přikývl a s úsměvem mi oznámil, že ještě uvidíme, co to udělá... Každopádně, jestli si ho ještě vykloubím, jdu na operaci, tak mě trochu fanděte.

Nu což, dvě hodiny pomalu ubíhají a již tudíž se již vidím na lyžích... A při pohledu do zdejší lednice konstatuji, že je asi dobře, že odjíždím, pač zásobování vázne. Nejen že opět není citrón, ale i med, cukr a dokonce i kečup, kvůli čemuž jsem musel dnešní těstoviny obohatit pouze pochybným sýrem z Hypernovy... Jen btw, těstoviny byli již po druhé rozvařené... Nevim, nějak vycházím z formy...

Vteřiny stále tečou jako voda, a tak já si jdu udělat čaj... Čaj s mlékem, při kterém budu čekat telefon, zda-li jedu... Pokud však nepojedu, pointa tohoto spotu se nezmění, jelikož budu tak naštvano-nadšený na sníh, že na Internet mi nezamíří ani ta nejtemnější myšlenka...

Když to shrnu... Aloha! Pokud si zde přeci jen chcete něco přečíst, archivy v podobě sekcí v pravé části stránky jsou pro vás vždy otevřené... Enjoy you fun...

22. listopadu, 2005 • Sdílet • Zbláznil ses?!