13. července, 2005 | #
Jo, jo... Ono když se dlouho nic nedělá, pak to poté nejde a nedaří se... Vcelku o tom vím, zvlášť teď, když jsem se vrátil s akce, původně nazvané jetí na kole za účelem tréninku a koupi ladičky na kytaru, celé se to však nějak zvrhlo... Dokonce na několika frontách.
Po krátkých psychických a materiálních problémem jsem nakonec vyjel. Vyjel vstříc dvacet kilometrů vzdálenému místu, zvanému Lomnice, avšak po 5 kilometrech se pozastavím, kouknu na ceduli hlásající 17 km do Lomnice… Zamyslím se, a řeknu si: „Kurva Bořek, snad dva měsíce si nebyl na kole. To nemá cenu, dojedeš tam zítra.“ A jak jsem řek, tak jsem také učinil - ohnul jsem to vstříc oblouku, jehož cílem je opět Hrabačov.
Po dalších deseti kilometrech se zastavím u další cedule, hlásající nyní Hrabačov 3 kilometry… Zamyslím se, a řeknu si: „Kurva, Bořek, nebuď baba… To je málo! Otoč to pryč!“ A jak jsem řek, tak jsem také učinil – ohnul jsem to do míst, kde jsem měl můj milovaný Hrabačov stále v zádech.
Avšak jak tak jedu, koukám, že moje zadní kolo je nějak nestabilní… Kouknu se a vidím, že chudák zadní kolo stráci vzduch. Nevím co mam dělat, až pak: „Kujwa, Bořek, otoč to! Tady de o vteřiny!“ A tak jsem to ohnul tak, že moje stále ucházející zadní kolo málem předjelo moje krásné, pevné kolo přední, avšak ani mě, ani Bořka to nemohlo rozházet. Podřadil jsem, zahrabal jsem a rozjel jsem to, jak za poslední dva měsíce nikdy.
Avšak vteřiny ubíhali jak hodiny, minuty jak dny, dny jak týdny, týdny jak měsíce, měsíce jak roky, roky jak staletí, staletí… ehm… zpět… stále víc jsem cítil jak se můj ráfek dotýká asfaltu, ale jel jsem dál, dál, dál… Vidím ceduli, hlásá Hrabačov opět tři kilom… „TRRRR!!“ A bylo to… Ende schlus! Duše ztratila svoji duši a já sem byl odkázán na svoje nohy oblečený v né zrovna botách na chůzi…
Naštěstí všichni (dva) cyklisti se při míjení mého pomalu pohybujícího se těla usmívali a i když měli v batohu nejspíš půlku cykloservisu, zůstali jen u smání… Naopak však pán, který vypadal, že je rád, že na zrezivělém rámu svého trekového kola má řidítka, se zastavil a se starostiplným výrazem zeptal, zda-li něco nepotřebuji, avšak já se zamyslím a řeknu si: „Kurva, Bořek, v kapse máš Bé-béčka, v lahvi nízkoenergetický nápoj, uděláš si hezkou, romantickou prcházku.“ A jak jsem řek, tak jsem také učinil, avšak Bé-béčka se dojedli, nízkoenergetický nápoj dopil a z romantické procházky se stalo nudné opírání o kolo…
Avšak co na plat, hodný pán a další všichni (dva) cyklisti projíždějí s pouhým pousmání, a tak jsem odsouzen na nudnou, romantickou, 3 km trvající procházku a jenom si říkám: „Kurva, Bořek, to je ale divnej spot!“
Článek prozatím nebyl komentován. Utneš to? Zakomentuješ si? To je dobře. Dik. Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Buťte první na světě a vložte komentář k tomuta článku. Zatím tak nikdo neučinil.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony