Vojtěch Mečíř miluje smyslno! Navíc..

To by si praotec asi ublink

!

Projíždíme prudkým Jáchymovským náměstím, kdysi jistě krásným místem, kde to žilo. Nyní? Mezi polorozbořenými domy se tyčí krásně opravená budova s nápisem „Brasil Bar, do 18 nepřístupno“ ... „To je taky nápad – stavět náměstí na stráni,“ posteskne si řidič našeho biatlonového Wolkswagena, řídíc dál do středozemí na Mělník.

Mělník jsme netrefili. Řítíc se po dálnici ku Praze mě z vymýšlení slova, začínajícího na „ich“, vytrhnou slova: „Tywoe, to kouří...“ Vztyčím hlavu a vskutku. Míjejíc na levoboku obrovskou bílou krabici, říkajíc si výrobní hala, se před námi tyčí obrovský komín, vydechující ze sebe mračno bílého kouře. Nikdo ani nedutá... Až výkřik spolujezdkyně, která si jako jediný všimla, že naše auto již překračuje krajnici, jenž dělí silnici a obrovský měsíční kráter, nás vrátí do reality.

Popojíždíc v koloně aut na rozmlácené silnice se dominanta kraje, ona obrovská cigareta, dostává z našeho přímého hledí, což však pouze podtrhuje zkázu. „Hale, není to Ŕíp?“ Hrobové ticho budiž odpovědí na onu otázku – všichni však víme, že ano. „To by si praotec asi ublink,“ zazní do zamyšleného ticha.

Všichni už se však těšíme domů, do Krkonoš, kde si uvědomíme, jak krásné jsou, leč nerekonstruované, továrny bývalých textilek v okolí. Jak krásné jsou cihly...

I když jsem původně chtěl, nenapsal jsem o tom. Až nyní... Až nyní, když mně téměř ukradl slova z klávesnice bývalý prezident Václav Havel.

25. února, 2006 • Sdílet • Zbláznil ses?!