Poslední články ze sekce
- A proto miluji sport
- Každý máme svůj díl viny
- Za tři roky dřiny
- Nevíte někdo o nějaké té lehké slečně?
- Pustil jsem si Zpraku – konec
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
26. června, 2008 | #
Prý jestli nepůjdu do hospody. Vedle do vesnice. Řekl jsem si: proč ne? A nasedl na kolo. Přede mnou téměř osm kilometrů cesty. Proto miluji vesnici, žádný metro, MHD – prostě co chceš, to si musíš odjet. Jel jsem si pohodičku, ruce za zády a koukal po přírodě. V tom mě však začali předjíždět dva týpci: helma, cyklistické dresy, nášlapy… No jak z televize.
Neodolal jsem.
Kolo zakřupalo. Podřadil jsem a jen tak tak že mi nespadl řetěz až na nejmenší kolečko. Mé staré GT již prožilo lecoc a zasloužilo by si pořádnou údržbu. Jen kdybych nebyl tak líný. Týpek, který jel jako druhý se otočil. Asi se zděsil. Jel sem v sandálích a v obleku… v obleku do hospody. A jel jsem za nimi. Prostě je stíhal.
Zděsil se a předjel toho prvního. Nečinilo mě to problémy. Jako třetímu mi bylo dopřáno takového pytle, že jsem se ani nezadýchal. Oni zrychlovali. Já také. Předjížděli se na předních místech tak dlouho, až mě to bylo blbé. Vyjel jsem ze zatáčky a oba je předjel.
Bůvol nemá takový dech jaký jsem měl v tu chvíli já. Ale před nimi jakoby nic! Usmíval jsem se a předejel je. Rozrážet vzduch není žádná sranda a tak mě za chvíli opět předejel. Chvíli jsem je nechal se tahat na předních místech, vyčkal si na svůj okamžik, vydýchal se, a opět na první místo!
Tady už to někde musí být! Nevěděl jsem, kam přesně jedu. Druhý most a hospoda, prý. To musí být ona; ta zatáčka! Tušil jsem za ní hospodu, most! Vyrazil jsem a opět oba předejel! Nepromluvili jsme za celou cestu ani slovo, jen se předjížděli a usmívali se na sebe. Musí tam být ta blbá hospoda! Síly mě docházeli.
Nebyla tam. Další dvě zatáčky jsem trpěl na výsluní našeho peletonu, pak mě jeden z nich opět předjel. Nebylo těžké se ho chytnou, ač on zas doufal, že mi ujede. Neujel.
Druhý most! Hospoda! „Tak dík chlapi! Tady končim. Mějte se!“ Zakývali. Chtěl jsem je ještě pozvat na pivo, ale na to mi nedal dech. Oni taky skoro zastavili. Já sednul na schody před hospodu a čekal. Za deset minut přišla kámoška. „Co že jsi tak udýchaný? Spocený?“
Pár pivek padlo jakoby nic a alou osm kilometrů zpět. Pěkný večer.
Článek již byl 2x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Není nad to se před příjezdem do hospody pořádně projet. „Rezavá voda“ potom lépe chutná.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.