A tak dále

Bojím se, že to jde!

Chápu.

Všechno.

Chápu.

Všechno, všechno na světě jde!
Můžeš být cokoli! Můžeš
sedět – hořet;
ležet – hořet;
utíkat – hořet;
točit se – hořet;
nebo si jen tak plápolat. Nebo na TO srát…

Jak je libo.
Můžeš být kýmkoli.

Tisíckrát omletý. Chápu.

Celé je to – kde? – v nejryzejším a nejnesobečtějším egoismu!
Protože ty si svět!
A NIKDY nebudeš nejlepší. A miluješ lidi.

Jasný. Jasný. Jdi zas spát.

_ _ _

To se psala včerejší půl jedenáctá dopolední, kdy jsem se po dvou hodinách spánku vzbudil a měl náladu křičet. Duše létala, zatímco tělo bylo opřeno o bránu krematória. Křičet o všem – jenže bum! Co říct? („*Co na todle všechno říct?*“) Zažívám hodně věcí. Hodně přemýšlím, asi až moc. Potkávám neskutečně (za)jímavé existence, kteří jsou nakonec jen lidi, kteří dělají přesně to, co je baví. Jsou šťastní i nešťastní. Prostě žijí. Možná bych chtěl o všech těch lidech psát, a o mnohých jsem si jen tak pro zábavu napsal, ale publikovat to? To se bojím.

Bojím se_si vymýšlet. Snažit se napsat povídku o něčem velkolepém; a nejspíš to ani neumím. Navíc: Obsah je nuda. Zajímavější je forma – anebo příběh. Příběh je relativní. Pokud znáš něčí příběh, forma je k ničemu, obsah je prostě zajímavý. A obsah je nuda, pokud neznáš příběh – to pak může zachránit pouze forma nebo nuda. A forma je pouhá (rádoby) umělecká mlha k ničemu. Anebo anebo anebo..?

Psaní o sobě samém může zachránit pouze forma nebo příběh, nikoli obsah. Vymýšlení příběhů zabíjí příběh. Příběh je druhý stupeň obsahu. Ty kráso! Psaní je super.

A kde začít?
Na začátku.

Jednou vám snad představím Sira Edwardse.

_ _ _

Je další den, vše včerejší je předevčerejší, trochu po poledni. Jdu se na chvíli po obědě natáhnout. MIB zrovna začal fungovat – a to jsem si myslel, že jsem ho ztratil. Uff. I přes tu téměř nesnesitelnou zatuchlost to tady mam rád.

8. března, 2010 • Sdílet • Chce se mi spát.

Fondil

Obsah a příběh, to je pro mě sakra skoro to stejný...forma je jen zábava

8. března, 2010 - 15:35

meca

Obsahem jsem v té euforické chvíli, kdy jsem toto spal, myslel ryzí sdělení. To, co chce autor říct a vlastně to, co píše. Většinou píše příběh; jenže v tom to je - oceňuji daleko víc příběh životní než ten literární.

8. března, 2010 - 16:10

Evča

I přes tu téměř nesnesitelnou zatuchlost to tady mam ráda. :)

8. března, 2010 - 17:29

Karel Kolář

Mimochodem, nemělo by být namísto Sag mir wo der Blumend sind. Sag mir wo die Blumend sind?

16. března, 2010 - 10:29

mecirjemaniak

Sag mir, wo die Blumen sind.

27. března, 2010 - 15:15