1. srpna, 2007 | #
A to jsem si myslel, jak se můj názor s Ly bude lišit – a on se asi lišit bude; nevím. Píšu to a ten odkaz (který jsem snad nezapomněl přidat) přidám až Ly (na Benátské zvaná také Yoko Ono) napíše také svůj článek. Ano – na té komerčně-rockově-metalový akci jsem trávil sem tam tu minutu i s ní. Byla to sranda, ale jelikož nechci podporovat ty všeobecně zažité fakta o této slečně (alkohol, úůety…), nebudu se o ní raději do hloubky zmiňovat. Na pomlouvání tu mám jiné věci.
Inu – od začátku.
Byl pátek něco před polednem, kdy přišel jistý Kurčak, zda je (ještě s Prsalfem) nedovezu do Semil na vlak; že míří ještě společně s jistou Dominkou na Benátskou. „A vůbec – pojeď vlastně s náma!“ vyřkl najednou. A pak přemlouval, přemlouval a mě nezbylo nic jiného, než si hodit korunou. Panna – sakra! A tak jsem popadl můj květinovaný klobouček, stan, spacák a jel jsem.
(Kdo chce optimismus, euforii, nechť skočí na neděli – sobota stála za prd)
Poznaje novou alternativní značku piva, Rohozec, jsme v dobré náladě dorazili na Malou Skálu. Již hráli Totáči, a tak nebyl čas na něco čekat. Hurá do poga! – a to ještě šlo. Ale, upřímně, bylo to asi to poslední, co za to šlo. Prý Edguy byli dobří, ale já předtím ani nevěděl, že existují.
Neříkám, že ostatní kapely stáli za to hnusné pivo Gambrinus; hráli dobře, i dokonce Guns roses band se dal poslouchat, ale ty lidi! – I na Jaksi Taksi byla ze začátku bžunda, jenže pak přišli oni – byli malý, široký a namakaní. Své komplexi, když zrovna po ruce neměli činku, si léčili stáním uprostřed poga a stráním do všech ostatní, kteří si tam jeli „to svoje“.
Už dlouho jsem nebyl tak naštván. Prostě jsem se sebral, zapomněl na bolavý kotník i na hlavu, která mě třeštila – to díky borcovi, který neunesl naše rozjařené potančení asi 50m od podia při jedné písni Divokého Billa; strčil mě takovou silou, že jsem hlavou napřed porazil i metrákového Prsalfa – ten však porazil ještě postarší paní, jenž když jsme se ji snažili pomoci na nohy, vytáhla slovník z let předškolních: „Ty ****! ****! ****! Co si o sobě myslíte?! Vy ****, ****…“ Nechali jsme ji tam jak širokou, tak dlouhou, a pádili jsme s písní od Morčat na útěku v ústech pryč.
Oh, jsem odběh. – Prostě jsem se sebral, zapomněl na všechnu bolest, a naprosto úmyslně jsem do něj kopal. Samozřejmě; tak hluboko, aby to nebylo do rytmu, jsem neklesl. Ono ho to asi ani nebolelo, a zato mě to mohlo bolet, tak jsem to zas rychle ukončil.
A kdybych nestrávil asi věčnost s Ly v čajovně, usnul bych kolem desáté.
A kdyby nám nebylo řečeno, že lístek za 450,– je i na neděli, Kurčaka bych asi udusil všude se povalujícími kelímky. Bylo to regulérně strašný! O ničem –
Měl jsem v kapse něco kolem dvaceti korun, když jsme se vraceli na místo činu. Ale jo; těšil jsem se. A bylo na co – ti svalnatí paka už zmizeli a Gaia byla úžasná! Holky jeli jak… holky! Po nich očekávaní Horkýže – inu, kdyby tam nehrály ty nové věci, byly by také super. R‚n‘B Soul je dobrý úlet, ale jako vrchol vystoupení?
A pak to přišlo – DÉŠŤ! Zrovna jsem byl na úžastných Buty (František, František dobrota…), když to začalo. Lidé otevírali deštníky, nasazovali pláštěnky a prchali ke stánkům a stanům. Ale ne všichni! Možná ani né většina – těm, co si přišli užít to snad i přišlo vhod. Ano! Mně to přišlo vhod!
Já jsem se rozběhl. Buty nebuty, lidi nelidi. Jak Tomáš Verner jsem bruslil bahnem, které již krásně čvachtalo. To už hrála Vypsaná Fixa a já se blížil s obavami a šílenou eufórií k pódiu; co mě tam čeká? Začali hrát – sakra, jak ještě daleko?! Už poslední lidi, blížil jsem se – užuž jsem byl tam!
Klid. Obrovská kaluž před podiem, typuji by oko 10×2–3 metry. Za ní lidi, před ní lidi – a uprostřed tři mohykáni: jakýsi Vojta, jakási sličná slečna a jakýsi někdo. Nikdo víc; a já to najednou cítil! Dva, možná tři kroky mě dělili od blažena, od absolutní čistoty (v tom bahně dost filozoficky podnícený pojem, co) a od absolutního všeho. Já je udělal!
Byl jsem tam! Bahno jsem měl všude a to zvlášť poté, co jsem do něj spadl. A déšť? Ten jsem vůbec nevnímal – to možná díky tomu deštníku, který se náhle objevil uprostřed našeho parketu, uprostřed té velké bahnité louže. Ale bylo to ono – na samý závěr, na samý závěr té proklínané Benátské noci tam bylo cítit, jak všichni kalej spolu, pro sebe; nikdo však proti sobě! Snad všichni jsme se tam znali – byl to vrchol!
Ne nadarmo všichni, snad úplně všichni, bučeli, když komentátor vyřkl, že přichází vrchol večera – Kryštof. Já už na něj ani nebyl, ale ti co byli, ho proklínali; prý se to nedalo poslouchat; že to znělo jako disko.
Holarííí – jsem zase v tom!
… Už jsem zase zpět na Benátský a odbíhám z Vypsaný Fixy. Byla tam jedna cesta z půlky zalitá kaluží a všichni se tísnili u plotu. Šel jsem si uprostřed té kaluže a zpíval si: „Já budu chodit po špičkách…“ A všichni na mě nadávali. I přes moji ladnou chůzi po špičkách jsem přeci jen na někoho sem tam cáknul. Nadávali, a pak se smáli, když jsem se na ně usmál já. Svět je krásnej!
To už byl cíl jasný – splav; takhle jsem do stanu nemohl. Kde ten splav může být, ksakru? Ve vodě, uvědomil jsem si. A tak jsem si to štrádoval proti proudu uprostřed Jizery. Z mostu na mě lidé pokřikovali: „Super Fixa!“, z podmostu si mě fotili holanďané a já si prostě šel… Tam, a za chvíli zpět – splav jsem nenašel ani v té vodě.
To že jsem neměl kalhoty na převlečení bylo špatné, horší však bylo, že i ty jedny kalhoty byly roztržené od knofliku až po úplný spodek rozkroku. Tato situace mi téměř nedala spát, nakonec ji až ráno vyřešila pravá hospodyně Dominika, která sebou měla jehlu a niť. S ní a s úmem šití, naučeném ve skautu, byla začít 20cm dlouhou díru brnkačka. – Přísahám, že už nikdy nevyřknu vtip o blondýnkách!
Co? Stálo to za těch 450,–? Vždyť to je jedno – jsou to jen peníze.
Článek již byl 6x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Při čtení slov dost filozoficky podnícený pojem jsem se málem skácel.
Mě přišlo, že jsme teda neseděli celou věčnost :) Spíš jsem ti celou věčnost vysvětlovala o stylu podávání vodnice :D
[4] Ly: Nojo, ale už jsem se to naučil. A měl jsem co dělat, abych to nezačal učit ostatní ;))
nu tento clanek a pohled na Bn se temer shoduje s mym, jen ze jsem si obcas nasla i jinou kapelku, ale neslo az moc o muziku, ale o to jak si to tam uzit…. nedelni tanec v bahne za rytmu Vypsane Fixy byl neocenitelny(ani za tech 450 kc…)a pak koupel v Jizere…trosku mi vadila tiha me sukne ale…
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony