1. srpna, 2008 | #
Připravuji si tu reporty z našeho surftripu ve Francii. To vám byla jízda. V tom mě však štěstí a radosti života vyrovnala obrovská rána. Abyste však vše pochopili, musím přeci jen začít ochutnávkou z Francie. Byli jsme na Beach party…
Byli jsme na Beach party; okolo skoro 100 lidí. Na pláži byla rozprostřena kolečka lidí, kteří v nejrůznějších jazycích komunikovali, připíjeje Sangrií. My jsme nejprve skončili u jakýchsi Irů. Výborní lidé. A já měl kytaru a oni furt, ať zahraji něco od Oasis. Pak jsme poodešli. Přišly dvě slečny, asi zase lesby (o tom později), ať tam hodím něco od Oasis. Prostě všichni chtěli něco od Oasis. V životě jsem Oasis neslyšel.
A tak jsem přijel domů, vzal do ruky kytaru a šel na YouTube. Olaláá! Oasis – Wonderwall! Pekelnej, nádhernej song! Neváhal jsem ani vteřinu a začal lechtat kytaru prvními tóny. Na balkóně mi přistálo hejno ptáčků a začalo svorně broukat melodii, taká to byla nádhera! A v tom nejlepším…
A v tom nejlepším, zničehonic, rána! Struny se povolily a já jen zmateně koukal, co se stalo. Sakra. Chtělo se mi brečet… Je se mnou od začátku, hrál jsem na ní už někdy ve 4. třídě, hrál na ní táta asi i dávno předtím. A teď todle.

Článek již byl 7x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
To je smutný, to je jako když ti umře andulka nebo nějaký domací mazlíček.
Aj mne by sa chcelo „brečet“. Taktiež mám vzťah k mojej starej gitare. A Wonderwall je brilantný song, nie je dňa kedy by som si ho nezahral. Tipujem však, že ty naň až také dobré spomienky mať nebudeš…
[1] Hans: Ne až tak úplně. Lamentuji s Bohem, modlím se, a doufám, že si na moji lásku ještě párkrát bnknu.
[2] Peter Kincel: Naopak! Za každou písničkou musí stát příběh a až tímto ten song dostává nějaký rozměr. Stále ji miluji.
[3] mrtvocich: Nemaluj čerta na zeď!
Kobylka se dá spravit, to nejni problém, taky se mi to stalo. Prasknout to mohlo kvůli kombinaci stáří kytary a nevhodných strun. Na španělky patří silonové i přestože je tam má navlíklý málokdo ;) Kovové (a ještě když tam nemáš nějaké měkké) dřív ebo později kobylu vyrvou.
[6] Ivan: Goal – nemam rád nilonové struny a tvrdostí si také nejsem úplně jistý ;)
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.