Vojtěch Mečíř napsal nový článek:

Boží mlýny melou pomalu, ale maso

!

Věřím, že Ly netušila co spustí. Netušila, že její nevinné (?) šťouchnutí do vosího hnízda přinese takovou vlnu nenávisti. Prý první Huláníčka. No jakási existence Evča to převzala a řetězovka se degenerovala, generovala a degenerovala. Stačí se tedy tázat, je to pouhá sranda? Vtip? Není to již skutečná nenávist? Skutečná pomluva?!

Uvidíme.

A kde začít? Kdo za všechno může? Možná Ly, zimmi, ten proradný, staromódní, zamilovaný hajzlík, poslouchající pouze opravdové hity neschopen přijmout novou dobu, nové styly, naopak však schopný dát své vysněné kytici o sedmnácti růží, přitom dívce není osmnáct, ale sedmnáct, a pak se diví – že je prý romantik, má však přednost. Ale ne, zimmiho pomlouvat nechci.

Takže tedy Ly? Schválně, co Vás napadlo, když jsem vyslovil její jméno? Také alkohol? Jasně, ona Ly je totiž zářným důkazem poklesu morálky dnešní mládeže. Neštítí se pít nic, od lahodného Vína z levého břehy jizerky po Iron. Navíc rozdává moje fotky; hamba!

A co třeba Timy… Osobnost s jasnými sklony ke schizofrenii, zakořeněné v touze po penězích. Klikat na reklamu ti, drahý Timy, už z trucu nebudu! Naštěstí ho miliarda komentujících prokoukli hlásaje, jaká je to sketa. Měli pravdu, ale víte co je horší? Říká si punkáč, jezdí na Pod Parou Fest a přitom sebou nenosí číro. A punkáč bez číra je jak Dr.Ik bez touhy po slávě.

Ale o Ikovi se zmiňovat nebudu, pač on tohle přesně chce! Chce abychom o něm psali, abychom mu nadávali, uráželi ho. Všechno má promyšlené, ale teď jsem ho dostal. Myslím, že ho to položí, stejně jako se dgx položil přesně ve chvíli, kdy jsem si do uší pustil Čertův punk. Bude to asi osud.

Guns N’Roses hrají strašně romantickou písničku; vyhrkli mi slzy do očí – Don’t cry. Proto si dovolím malou odbočku. Lenka jistě ještě má ráda Houbu a já mam rád ji, alespoň ten jeden večer plný alkoholu a punku jsem ji měl rád. Na ten džajf nejspíše na Punk Floidy se jen tak zapomenout nedá a já slíbil, že zavolám. Avšak zradila mě technika, můj A55, který ono číslo zapomněl. Chajzl.

A holky prý nechtějí být vlezlé; jenže jak já ji mám zavolat, napsat, či se s ní spojit, když vím pouze dvě věci: byla (strašně) krásná a jmenovala se Lenka, myslím. No ale romatická písnička je dávno pryč a já mam škuby, zda si nepustit Punk Floidy. Zavzpomínat, zatančit si.

Fuj, jsem zpět.

Jistě nesmím zapomenout na Béďu, kterého sic obdivuji za nadšení do věcí, kterých se účastní, ale musí sakra zkoušet své pokusné prográmky na vypínání počítače na mě, prototypa důvěřivého BFU? Věděl jsem, že mi to má vypnout počítač, bohužel k tomu nedošlo; celé se to seklo někde v půlce a já musel páčit zástrčku ze zásuvky. Ehm, obrazně řečeno.

A pomlouval bych dále. Určitě bych mohl. Třeba nad takovou větou o whitwovi uvažuji od doby, kdy jsem začal přemýšlet, zda je to celé sranda bo se opravdu pomlouváme. Ta hranice je tenká, pánové. A co na to neznámý soudruh Te-quila?

17. ledna, 2007 • Sdílet • To se mi líbí!