Vojtěch Mečíř

Celosvětový mejdan v ČR? Proč proboha?

!

Není sportovce, který by nechtěl vyhrát olympiádu. Není města, respektive státu, který by celosvětovou sportovní akci nejvyšší úrovně nechtěl pořádat. Či snad ano? Ano. Když se politik, horolezec a člověk v jedné osobě, Pavel Bém, objevil v televizi s vizí Olympijských her v Praze, zvedla se vlna nepochopení. My? Češi? Proč?

Ano, známá fakta jsou, že Praha na to nemá. Co si budeme nalhávat. Chybí infrastruktura, ubytovací zařízení i samotná sportoviště. A vůbec, co pak s nimi? „Dokážeme sportovní haly zmenšit tak, aby se hodily veřejnosti,“ odpovídá jeden z pražských radní.

A nepotřebuje Praha další dálnice, ubytovací zařízení? V demokracii však dnes každý hraje do svých karet, tudíž ten druhý je vždy šmejd. Dálnice, proč tudy? A proč vůbec, když auta za chvíli budou lítat?

Olympiáda by teoreticky mohla spojit lidi, ba co víc, politiky. Mohli by se hádat, ale měli by tam dead line. Museli by postavit dálnici. Ostuda by byla celorepubliková, ať by se následně sváděla na kohokoli.

Pamatujete na Sazka Arenu?

Ale olympijské hry jsou událostí. Celý svět by sledoval Českou republiku. Redaktoři BBC by na svět nechali vyplavat ohromující skutečnost: československo se již rozpadlo. Martin Komárek myslí, že češi potřebují pořádný mejdan. Ano, potřebujeme. Pryč se stereotypem. Pryč s nudným dneškem, natož se zítřkem.

Nedávno jsem vzal do ruky kytaru, bratranec mikrofon a spolu s kamarády/kami z Prahy jsme listovali v „Já písnička 2“. V této až tremperské náladě nám nemohlo uniknout, jak jsou lidi smutný, zvlášť v Praze. Uspěchané obličeje; na jazyku cokoli, jen pozdrav či snad úsměv ne. Pousmát se musel kamarád, navrátiv se z Austrálie. Lidé tam Žijí, prý.

Nevím, zda by celosvětový mejdan, s tím související chaos, něco změnil. Můžu jen doufat. Můžeme jen doufat, že si před případným referendem uvědomíme, jaká by to byla výzva, zkouška. Sranda.

Nechme to koňům, mají větší hlavu; rozumí tomu. Snad. Věřme jim.

20. října, 2006 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.