Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
9. října, 2008 | #
Praha je zajímavá také tím, jak se člověk musí umět dostat z akce domů. Pojďme se podívat na osudy některých účastníků včerejší festivalu Strahov Open Air.
Nummer 1 poblil kolej na Strahově. Měl štěstí, že tam spí. Nummer 2 spal u jedničky a moc se nevyspal. Třicet minut balil borku diskusí o bundě, kterou měli stejnou. Nummer 3 jel domů busem a jakási slečna mu poblila nohu. Nummer 4 si absolutně nepamatuje cestu domů.
Ale vítěz? Asi Nummer 5. Z cesty domů si pamatuje jen to, jak blil v buse. A pak ho v tramvaji vzbudil na konečný řidič. Na kolej se dostával s nutnou dávkou štěstí prý tak za hodinu a půl. První tramvaj, co potkal, mu jela přímo ke koleji.
___
No jdu mezi lidi, třeba posbírám ještě další příběhy. Zlatá vesnice. Tam když člověk zrovna neusne na kolejích (těch železničních), tak se prd stane. Když sem dorazil na kolej, tak mi zrovna týpek vyprávěl, jak ho kousek od koleje přepadli dva chlápci s nožem a ukradli mu šrajtofli.
Článek již byl 9x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Takový problémy v Liberci naštěstí/bohužel nejsou… cesta z hospody na pokoj je většinou do 500m, ale i tak dá občas zabrat trefit se do správný postele.
Meca měl šestku a tu tady raději nepopisoval, neboť je to společensky silně nevhodné :-)
topol a Harant: poperte se :))
tyvoe, tady se to sešlo… to je squadra :D
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.