Zobrazit videa, kde je Vojtěch (1)
Štouchnout Vojtěch
Mít sex s Vojtěch
Mám jedno mourdro, které mě doprovází životem...
Stav:
neutěšený
Datum narození:
24.2.1989
Jugoslávie HiltnováVojtěch Mečíř se zamýšlí, zda-li se mu po Facebooku trochu nestýská.. každý den

Jsem rád, že si mohu uchovat tvář a můj život je stále tak zajímavý, či zevlem proložený, že mě vždy někde nějaký ten článek napadne; a nemusím psát takovou únikovku o nášlapných pedálech. Kolik já mam v hlavě článků a velkých myšlenek! A kolik povídek mi leží ve složce povídky! Ehm – dvě. No prostě ale zažívám další životní etapu – etapu zaměstnance.
Není to vždycky taková pohoda jako včera. Dnes pršelo. A tak v práci nebylo žádné koupání ani opalování – jen to čtení a zevlování. Ale přeháním. Běhám tam; lidé dokonce vkládají na adrenalinových atrakcích život do mých rukou, čímž se z toho stává adrenalin o to větší. Věř si tomu dreadatýmu blbcovi na druhý straně údolí, že tě ubrzdí a neomlátí o strom.
Je to ale zkušenost. A bude o to větší, že z příležitostní brigády se stala práce na 14 dní. I zubaře musím odvolat. A zrovna 14 dní kdy bych potřeboval posilovat mé vyhazovací ramena a dodělat AllFest – to protože na Mighty bude velká promo akce! Snad. Báro?
V čem že je to zkušenost? Že ta práce za ty peníze ani nestojí. Teď koukám do smlouvy, že o výši mé odměny ani mluvit nesmím, tak jen potichu nastíním, že je relativně o ničem. Kdybych se toulal po horách a jedl mouchy, pil z pramenů a nepracoval, vyžiji stejně jako když po práci ve městě kupuji jídlo, šaty a vůbec tydle výdobytky jednadvacátého století.
Ale o to tu nejde. Člověk, pokud se chce udržet ve společnosti asi něco dělat musí. Je to takový zvyk. A peníze k tomu patří. Bla bla bla. Zklouzávám k obecných tlachům známých z deníku e89. To nechci. Radši hodím něco do pranice.
Totiž – vše mě to přivedlo na myšlenku, zda-li bych dokázal přežil můj tehdejší sen – pracovat doma. Nepřežil. Má to bezesporu své výhody. Člověk je pán svého času a tak. Ale ne, mě by chyběl ten styk s okolím a novými lidmi. Ty čtyři zdi doma mi připadají jak vězení po týdnu. A naopak jako ráj když večer přijdu z rachoty domů.
(Kdyby se vám ten článek zdál přeci jenom o ničem, je to tím, že všechny krásné myšlenky, které mě napadají během mého pobytu mimo počítač se vytrácejí, než se k tomuto ďáblu stihnu dostat.)
4. července, 2008 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.
ahojkyyyy… :-* prosím prosím moc prosím nemohla by jsi pro mě hlásnout na http://marika-k.blog.cz/…/1-kolo-sonc ? jsem tam jako: Myšáček :o* -Rytmus (Kontrafakt)… prosím :) někdy bych ti to oplatila :)
6. července, 2008 - 09:31