Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
12. květa, 2007 | #
Mám dobrou náladu. Ani nevím proč… Vždyť prší! Je zataženo.
A všichni mi říkají, že sem píšu moc chytře. Kdo
ví, zda to říkají jako pochvalu, či nadávku. Ostatně; není tomu tak
dávno, co mi bylo řečeno, že ze sebe dělám chytrého, přitom sem
úplnej debil. Ehm – ten debil tam opravdu byl – slečna
vyřknůcevyřknoucvyřkši
toto je z Bruntálu.
Ale zpět k dobré náladě. Mam jí ještě i přesto, že jsem včera klesnul hluboko pod úroveň běžného člověka. Šel jsem do Továrny. Do Továrny na československou diskotéku a musím říci, že to byl zážitek. Nemůžu říct špatný, jelikož člověk si prostě užije to, co si užít chce. A proč si neužívat?
Ale že se mi tam nechtělo. Sliby se mají však plnit a tak jsem tam (díky příjemným zdržením o 2 hodiny později) přišel. „Kde máš pásku?“ vybafl na mě obrovský pán u vstupu. „Pásku? Achjo.. kolik za ní chcete?“ „Pade.“ „Tak nic – se tu mějte,“ zamával jsem mu při odchodu. A odcházel jsem.
Ale koho jsem nepotkal. Ani to nechtějte vědět… „Ááá, čepičář se vrací!“ kývnul na mě onen obrovský pán. „No jo, tady máš to pade,“ řekl jsem odevzdaně. „Nedáme mu příplatek za tu čepici?“ zeptal se o něco menší kolega. „Si ji mam sundat?“ „Si ve společnosti, ne?“
Aha. Společnost se řídí do propasti, pomyslel jsem si, když jsem se rozhlédl kolem. Za rohem jsem si mého kulicha opět nasadil; asi na protest proti této gelem zasažené „společnosti“.
(Luboš mi právě zkazil veškerou dobrou náladu, tudíž i včerejší večer, dnešní den a možná zítřek, je náhle černější. Temnější. Ach. Kdyby mi tu nehráli Skapolla, asi se rozbrečím. Chce se mi strašně smát… Ehm; nesnažte se to pochopit. ;)
Nedalo mi dlouho najít někoho, koho znám. Celý stůl soudruhů ze školy byl hned při vstupu. Přisedl jsem si, načež se ke mně jeden z nich naklonil: „Co tu děláš?“ „Já? Co tu sakra děláš ty?“ odpověděl jsem. „Já nevim!“ smál se. „Já taky ne!“ rozesmál jsem se taky. „Fuck of disko!“ zvolal s úsměvem, když jsem mu upíjel pivo.
„Vstup do Továrny není jenom padesát korun,“ říkal moudře moudrý kamarád z nedaleké vesnice, „ale také 3–4 piva z Rena (pozn. red.: nedaleké hospodní zařízení), aby to tu člověk vůbec na začátek přežil.“ Přikývl jsem a upil jsem z piva i jemu.
Ale to už to rozjížděl Michal David. „Jdeme kalit!“ zvolala kamarádka, která stejně jako zaplatila jen tu formální polovinu vstupu. A tak jsme šli. Dlouhá ulice vedoucí k tanečnímu parketu byla lemována absolutně se nudícími individui. Moc jsem je nechápal; o to více jsem ale nechápal lidi na parketu, které se nudili snad i více, avšak stihli se u toho i hýbat. Nejlepší tanečníci diska.
A my jsme to tam rozjeli v neuvěřitelném stylu. Po chvíli přišli další a další a Michal David sbíral céčka a kdoví co ještě… A my, vychováni na pogu, jsme to rozjížděli ve stylu našemu srdci blízkém. Ostatní to asi štvalo a o to nás to více bavilo. Ale to, co se na parketu dělo, když se tam pustili Horkýže slíže – Lesbian’s and Gay’s Song, člověk nevidí ani v americkým filmu.
„Méčo, my se líbat nebudeme, že ne?“ zeptal se mě nejistě kamarád. „Asi ne, ale… neber to osobně.“ „Neboj. Hele, vždyť my sme tu úplně zbytečný!“ Byli jsme. A tak jsme se vrátili ke stolu, kde se přísedící snažili přeřvat počeštělí zahraniční hit hitem od Dukli Vozovny: „Disko, trisko… To je naše potěšení!“
U stolu jsem potkal místního štangastu se kterým jsem se znal sotva pět minut. „Pojď, jdem balit bábovky!“ šťouchnul do mě. Začal jsem se strašně smát. „Si děláš srandu,“ začal vážně, „ale já nemam kde spát! Ale bacha… Minule jsem se tu kousnul s nějakou… Vypadala na 16, ale byla vdaná! Její manžel mě málem zabil.“ Říkám: „To neměla prstýnek?“ „Právě že ne. Jen najednou vykřikla: ‘Bacha, manžel!’“
Táhlo na půlnoc, když se na place začal rozjíždět ten nejpekelnější Rock n’roll. Ivan Hlas. Nemohli jsme tam nikdo chybět. V nejlepším se má přestat, tak jsem odešel. Cestou jsem ještě potkal souseda přes řeku na kole, který jel do výru noční Jilemnice. „To víš. Právě jsem vstal, tak du kalit.“ S nejistotou jsem se koukl na hodinky. Bylo půl jedný ráno.
Inu, přátelé, diskotéka je peklo. Ale beztak vše záleží na tom, s kým tam člověk je a zda si to vůbec chce užít. Fascinují mě lidi, který se chodí do společnosti nudit. I přesvšechno mě tam zase dlouho nikdo neuvidí…
Článek již byl 9x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
méčo ty si prostě diskant :-DDDD a když už užíváš přechodník minulý v ženském rodě tak to zkus správně i přechodník je vášeň
[2] Lamik: Tyjo, sem si ani při psaní nevšim, že tam nějaký přechodník píšu. Tady je krásně vidět, jak disko schazuje inligenci a uvědomělost -;)
aaah, prosímtebe… zkus třeba ještě slečna, viřknuvší toto
[4] Lamik: A; máš samozřejmě pravdu: má tam být přechodník minulý, avšak nikoli ve tvyru „viřknuvší“ (resp. „vyřknuvší“), ale „vyřkši“ ;)
Teda disko kombinovaný s přechodníkama, to jsem ještě nežral :-P Teda ani každý zvlášť, taky máme ve městě jedno takový podivný zařízení, ale nikdy mě tam nedostali, a zřejmě ani nikdy nedostanou :)
Já už se jdu taky zahrabat, se mi vždycky povede propašovat podivné „i“ na místa, kterým bych ani nevěřil…
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.