Vojtěch Mečíř prožívá apokaliptické delírium, které popsal v článku

Diskofile, nebreč

!

Tvořit web je jako psát básně. Tedy – když opomeneme stránku účelu, v které se báseň a webová stránka rozchází. Ale zpět. Ono totiž stejně jako básník i webdesigner něco tvoří; něco, co má oslovit ostatní ať v té či oné hemisféře. A má na výběr – buď osloví jasnou a zřejmou myšlenkou, nebo to veme cestou nejistou, plnou překážek, avšak zároveň jistě zajímavější – prostě to udělá nějak jinak.

Ne, přiznávám se: tahle teorie je děravá jak nepřítel Arnold Schwarzeneggera. Vždyť nadával někdo Seifertovi za to, že starší či zrakově postižený občan nemůže přečíst první řádek rébusu na téma štěstí?

Ale proč to píši? Inu, na Diskofilovi jsem dodělal takové ty ptákovinky jakou je například super tlačítko na web, díky němuž můžou návštěvníci posílat na Diskofila vaše články. Tím, že jsem toto vytvořil vyplavává také to, jak stále nevím, kam s Diskofilem mířit: zda po stopách serveru digg nebo i-am-bored.com. Asi to skombinuji.

To však stále není ta pravá hnací síla tohoto spoty. Dal jsem totiž Diskofila k hodnocení; strašně jsem se na to těšil už od počátku, od té chvíle, kdy jsem při Ewě Farný vytvářel design. A přišlo to přesně takové, jaké jsem čekal – plno nadávek a plno výsměchu.

Někde mě nazvali „drsným magorem“, jinde mi div neposlali telefoní číslo na grafika a málokdo to pochopilo. Ne že by celý diskofil nějaký vtip – to vůbec – ale prostě jde o to si to užít a jde také o to, to v duších lidí nechalo stopu; a to očividně nechává.

Ono to nějak dopadne.

21. července, 2007 • Sdílet • Zbláznil ses?!