Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
6. května, 2007 | #
Kdyby měl Hrabačov kostel, budil by právě místní obyvatele odbíjením šesté hodiny ranní. Bohužel nemá. Avšak ani sousedovi kohout, kterého jsem již řadu let neslyšel kokrhat, by mě nevzbudil. Tvrdý spánek? Ani ne… Spíš jsem vzhůru již pět hodin. Brr.
Před pátou jsem včera s Horalkou ulehal společensky unavený do postele, že si odpočinu. Zatímco jsem se utápěl v beletrii, jejíž obsah ani děj v podstatě nechápu, počítač hlasitě větral – vypnul jsem ho; a vyprdl se na Horalku. Jen tak jsem si lehnul. – A jebho. – Tma?! Kolik sakra je? Jedna ráno!
Rychle jsem si uvědomil, co se stalo s plánem znovu usnout. Nic. Nic. Stále vzhůru? I tak tedy zapínám počítač. Dávno jsem však ztratil naivitu a v koutku srdce mi bylo jasné, že když se na internetu neděje nic ve dne, těžko se to na noc změní. Po dvou hodinách nikam vedoucího zevlování počítač vypínám. Du spát.
Nic. Nic. Kde je chyba? Téměř čtyři a já stále přemýšlím nad smyslem života. Kde je ta bota? „Hlad!“ rozsvítili se mi uši, když jsem si vzpomněl, že jsem vlastně nevečeřel. A tak na řadu přišel bílý sex; tak krásný a lahodný, jako dlouho ne. Tak lahodná uzená… něco…, jogurty, klobása a rohlík s kečupem. Och.
Do následného záchvatu uklízení mi již hrál Recitál Jana Nedvěda na ČT 1 z dob, kdy pojem „popelníky“ byl ještě pojem.
Zprvu to vypadalo jak konzert na propagaci zpěvníku „Já písnička 2“, který však vyšel až 11 let po vystoupení. Přesto se tam mezi moudry o kapitalismu něco o zpěvníku šustlo: „Ještě vzkaz od nakladatele,“ povídá Honza poněkud vykolejeně, „kdo prodává zpěvník pod 25 korun je (blbec? pomyslel jsem si) zloděj! (aha)“
Po skončení recitálu jsem se nemohl nepodivit, že na komerčních stanicích dávají ještě větší hovadiny, než přes den a vrátil se zpět k veřejnoprávnosti. ČT 2 mě zahřála u srdce: Guns N’Roses! Kapela, mezi jejíž odkazy patří i 3/5 vteřinové prodlevy při živém vysíláni, hrála snad hodinu. A já se vyžíval v sólech zfetovaného Slashe a obdivoval, kolik toho zpěvák Axl Rose při vystoupení naběhá.
BTW: Neuvěřitelné, jak jsou kapely idealizované. Kdo slavný byl „dobrý“? Beatles, jasně. Tak jinak: jaká slavná NE(tolik)mediální mrdka byla dobrá, ta správná a slušná? Všechno to byli vesměs rozhádaní feťáci. Musím si ale vzpomenout na Recitál pana Nedvěda: „A co je vlastně dobré? Ano, ano… Zdraví je dobré!“ A to jim povětšinou složilo – drogy, nedrogy. Takže vlastně dobří byli?
Na chvíli jsem si ještě užil zvuky The Doors; to jsem však byl již až moc natěšen, až napíši tenhle ranní výblitek… Sakra, ještě dvě hodiny bych měl spát.
Článek již byl 4x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Proboha, když jsme před lety na nejmenovaném chatu zplodili termín bílý sex a bavili se tím, jak nás nikdo nechápal, netušil bych, kam až to proleze…
Ne, vlastně jsem jen chtěl říct, že jsem se dnes krásně vyspal.
[2] Evča: Není to nic vyjímečnýho; furt jen čekám, kdy jí tam někdo znásilní… Jinak se tam prej nic neděje :)
Horalka je strašně zamotaná :D Když ti tolik jde méčo o znásilnění, radši se přečti prostitutku od Timyho :))
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.