Europapark
3. srpna, 2008 | #
Tak počnu vyprávění o našem surftripu hned od konce. Tedy; přeskočím to, jak nám došla uprostřed dálnice nafta a skočím do minulosti až na Europapark. To vám bylo srandy! Já, srab, co se bojí všeho rychlejšího, vyššího, jsem se ocitl s partou bláznů v jednom z nejpopulárnějších parků v Evropě. A nešlo říct: ne, já na ten blbej obrovskej Silver nejdu! Já tam musel. Chtěl jsem tam. I nechtěl.
No ale k největší atrakci Silver star bylo ještě daleko. Ráno jsme zaplatili každý 31 EUR(!) za vstup a čekala nás obrovská mapka plná atrakcí již zdarma. Pro každého, kdo kdy hrál Roller Coaster Tycoon to bylo místo dosti povědomé, přesto jako běžný návštěvník to bylo něco jiného, než stavitel a vládce. „Bacha! Hovno! Hned bych sem hodil hadrmena.“ No nic.
Kdo hledá nějaké ty obecné žvásty o Europaparku, nechť zhlédne třebas todle. Já sem přihodím nějaký ten zážitek.
Asi ani nemá cenu házet sem jména atrakcí a jejich hodnocení. Vždyť si je ani nepamatuji. A co víc! Nezažil jsem jedinou atrakci, která by mě nebavila. I po 45 minutách čekání na atrakci jsem po jejím absolvování vždy vycházel absolutně nadšený! Absolutně vyhecovaný, v jiným světě; s úsmevem na tváři. Každá tamní horská dráha má něco do sebe a i ta, která vás zprvu nudí, vás nakonec něčím překvapí a hezky si zařvete.
Ale Silver star je jen jeden… Výška: 73m; rychlost: 127.0 km/h; přetížení: 4G! Stále nic? Co foto? Ne, to chce vidět na vlastní oči. Tu výšku, ty neustále řvoucí lidi. – Prostě jsem tam nechtěl. Ale psychicky se vyrovnával s tím, že tam prostě sednu. A nebude úniku.
Před Silvríkem jsme se připravili asi na čtyřech-pěti jiných dráhách a již z těch jsme většinou byli vyfoukaný, vysmátí a nadšení. A pak přišla ta chvíle. Třicet minut ve frontě je nezapomenutelných. Kobi blednul. Já asi taky. A oba jsme dostali průjem. Nálada byla zvláštní. Jelo nás devět a všichni chtěli dopředu, mě to bylo jedno. Nikdy jsem nebyl průbojnej.
Zase se ozvalo to děsivé ÁÁÁÁÁ. Odfoukli jsme a pomalu se blížili ke startu (cíli?). Z panického strachu se má nálada měnila na zoufale nadšenou, přesto jsem se už neprobojoval do předních řad a knipl se mi zacvakl ve 4. řadě, přičemž mých 8 falešných kamarádů obsadilo dvě řady předemnou. Vlak se rozjel.
A my začali zpívat. Nenapadlo nás nic lepšího, než hymna HC Vrchlabí. „HC Vrchlabí je tu, chce se ukázat světu!“ Vydala nám celou cestu na vrchol. V mrtvém bodě kdosi již pouze zoufale pokřikl „Vrchlabí…“. Pomalu se před námi otevírala 70 stupňová propast přímo k silnici. „Ááááááááá!“
Zapasováni do sedačky jsme projeli první „údolí“ v oné 127 km rychlosti. A zas nahoru. Člověk má pocit, že ze sedačky vylítne, když překonává hup. Ale již je zas v sedačky, střemhlav dolu. „Ááááááá!“ Zatáčka. Klopenka. Hup. Bzda. Skok! „Ááááááá!“ Zatáčka. Řev. Já řval. Řval jsem čím dál víc nadšením.
(Nechtělo se nám platit 6EUR za fotku z dráhy – tak jsme si ty fotky prostě fotili)
No, slovy se to nedá jen tak lehce popsat. Je to úžasné! Celý Europapark je prostě úžasný! Jedete kolem? Stavte se tam!
Článek již byl 4x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Komentáře
# 1 | Lord AgEnT [ web ]
Ted nevím, jestli jsem to někde přeskočil, ale kde že to je? :-)
# 2 | meca [ web ]
[1] Lord AgEnT: V německu u hranic Francie. Asi jsem to tam zapomněl napsat ;)
# 3 | Domína (druhá zleva:-D
Meco,ruku na srdce,..ty jsi vazne rval nadsenim???;-DDD
# 4 | meca [ web ]
[3] Domína (druhá zleva:-D: Takové to… kobiho nadšení ústící z absolutního strachu ;-D