Vojtěch Mečíř tadidááá..

Fanoušci z Jilemnice? To jsme my!

!

Byli jste tam, páni z iDnesu? Já ano! A tudíž musím být značně rozhořčen, když nyní, ještě s vlajkou přes celý obličej a českým dresem na těle, musím číst, jak Č eský tým nestačil na výborné Rusy. Houby! Byli jsme lepší a fanoušci z Jilemnice? Znáte je? Znáte nás?!

„Děkujeme fanoušků z Jilemnice, jste úžasný!“ ozvalo se po dvou záběrech na kostce v rozhlase. Ano, byli jsme to my, jásali jsme, ač jsme prohrávali. Proč? Hráli jsme lépe, věděli jsme to a měli jsme vyhrát.

V třetí třetině, hraje za stavu 3:4 v dvojnásobné přesilovce to na mně přišlo. Vzali jsme si timeout, měl jsem 20 vteřin, myslím. Přeskočil jsem řetěz u východu/vchodu z naší sekce, se securtákem sem se znal, toho to nerozházelo a běžel. „Jedno pivko,“ zahřměl jsem probíhaje okolo výčepu směrem k záchodů. „Hej, tady máš a nandej jim to!“ zastavila mě paní výčepní při rychlejším poklusu zpět.

„Děkuji,“ vzpomněl jsem si, jakmile jsem opět zdravil securátka u vchodu. „Hej, musíš počkat,“ zastavil mě. „Co že? Hele…“ snažil jsem se vzdorovat. „No já tě tam nepustím, dokud se hra… ,“ a už jsem tam byl, přerušila se! Vlajka „Delfi Jilemnice“ se již vlnila nad hlavami zúčastněných, avšak gól jsme nedali, bohužel.

Naposled jsem se v zornicích kamer ukázali při vyhlašování výsledků. Pro český tým poslední místo, my jsme s vlajkou v ruce jásali. Hoši se rvali, zasloužili si vyhrát.

Na hřišti byl vynikající český tým, za nimi kousek liberecký kotel (ať jsou Býlí tygři jaký jsou…) a hned po nich my s vlajkou Jilemnice, ač pouze jeden z naší pětice vskutku z Jilemnice byl. Bylo to nádherný a nejeden tamní fanoušek si nás bude pamatovat.

3. září, 2006 • Sdílet • Zbláznil ses?!