22. prosince, 2006 | #
Blogování je zábavné, leč zrádné. Za ty léta, co obohacuji (?) českou internetovou komunitu, jsem jistě napsal řadu věcí, co někomu nepadly do noty. Stává se to. A tak pochybuji, že mě někdy zaměstná pan Karban, či že si mě za kolegu přizve Martin Snížek, obviňující mě dokonce z nadměrného používání marihuany. Je to osud. Mohl jsem tomu ale zabránit? Mohl!
Mohl jsem být anonymní; jmenovat se třeba te-quila a nikdo by nevěděl, kdo jsem. Samozřejmě bych nikde nezmiňoval své jméno, natož fakt, že bydlím v Hrabačově. Ale je to všechno? Stačí to?
Lepší je psát z proxy serveru nebo z kavárny, kde však pozor na kamery. Pan Karban z nich videa asi tahat nebude, ale co pan Paroubek? Paranoia je zde na místě.
Zaujalo Vás to? Chcete být anonymní? Za oceánem se to řeší v několikastránkových spotech, po jejichž přečtení zjistíte, že… stačí chtít. A nebýt blbý. Na druhou stranu, není krásné mít své jméno?
Článek již byl 8x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Souhlasím, už jen zve?ejn?ní mého ICQ m? dostává do šílenství, proto jsem ud?lal nové jen pro VIP lidi. T?eba Hulán není Hulán, t?eba tam sedí patnáctiletej parchant se zmrzlinou v ruce :)
No jo, ale jak být anonymní a slavný zárove?? :-)
Jo tahle otazka mi vrta v hlave uz dlouho. A od toho mi vrta v hlave otazka kolik identit je zdrave mit?
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony