Jak jsme hackli Patrika Vogla

Drazí přátelé, asi přišel ten čas; dokud MIB čte alespoň někdo. Již tomu je dávno a já po celou dobu mám nutkavou touhu zdělit to světu. Ne proto, že si myslím, že by to bylo správné nebo snad že nás za to budete obdivovat, nenávidět, ale protože to byla strašná sranda. Ano; bylo to tehdy, když si ještě my mladí na internetu užívali a netrávili týdny na webtrhu honbou za milióny…

Tehdy mi napsal Pepino, jestli znám jistého Dr-Ika. Zavadil jsem o něj snad někde na JakNaWeb.com, snad jsem navštívil i jeho blog, ale psal tak špatně, že ho nečetl nikdo, po kom nechtěl pomoct či ho nějak jinak neiritoval. (…)

Pozn.: Jen pro úplnost. Nevím, jak to funguje dnes, ale tehdy nám mladým trotlům, co nás tvoření na internetu bavilo, ti mladý/staří, co již něco uměli, dost ochotně pomáhali. A někteří z nás je pěkně otravovali. A až v těchto časech si uvědomuji, že já je otravoval extrémně. A oni se mnou povětšinou vydrželi, a já jim za to strašně děkuji. Rád na vás vzpomínám. / S Ikem bylo ale něco jinak.

(…) Pepino mu pomohl cosi doprogramovat a Ik mu za to slíbil, že mu naoplátku pošle nějaké DVD. Což neudělal. A tu jsme v bodě, kdy mi píše ten Pepino. Prý, že se mu chce pomstít a má plán. Vlastně docela jednoduchý: Použít heslo, které mu Dr-Ik tehdy dal, dostat se mu do databáze, smazat veškeré příspěvky a anonymně napsat „hackerský spot“ o tom, jak měl web špatně zabezpečený. Trochu drsné, uznávám. Taky jsme o tom chvíli polemizovali, ale pak se napili jablečného džusu na odvahu a rozjeli vlak.

A tak vznikla mýtická kráska, ALAIDA. Vzpomínáte?

Patrik Vogl (tehdá jako Dr-Ik) byl už v té době dost vtipný. Když zjistil, co se stalo, hodil na stránku srdcervoucí prohlášení. (Po shlédnutí pár stránek na webarchivu si říkám, že… Však posuďte sami, kdo byl tehdá roku 2006 onen „pubescent“ a bla bla bla.) Po pár dnech (webarchiv to bohužel zrovna nechytil) hodil na doménu dr-ik.net upozornění, že pokud se mu pachatel do neděle neozve, vše nahlásí policii. Tehdy jsem o tom psal.

A tím to asi mělo skončit. Naštěstí neskončilo – s jídlem roste chuť, a my již přemýšleli, co dalšího bychom mohli hacknout a hodit na chuděru ALAIDU. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi pomáhal s čímsi Zimmimu a v komunikaci dohledal heslo k jeho databázi. Stále fungovalo. Bál sem se jak mé tehdejší HTML kódy W3C validátoru, že v MySQL zmáčknu něco špatně a místo toho, abych vložil článek s „upozorněním na bezpečnostní díry“, vše nesmazal. Dopadlo to dobře: Zimmi se trochu vyděsil, trochu podivil, trochu proklel myšlenku hackerství (crackerství?), a my si s Pepinem imaginárně plácali nadšením skrze ICQ, jak se nám z té ALAIDY stává jakýsi lokální postrach.

Dáme si malý spomalovací práh: Nepíšu to ani vlastně tak kvůli Voglovi, jako kvůli Zimmimu. Doteď neví, jak to tehdy bylo a já jsem strašně zvědavý na jeho reakci. Co, kámo?

(Smějem se tu jak blázni, když na to tu tak s Pepínem vzpomínáme.)

Teď však nastala otázka, co hacknout dále. Odpověď? Není nic jednodušího než „hacknout“ sám sebe, a tak i mě poctila ALAIDA náštvěvou. A protože jen těžko v záchvatech smíchu udržuji tajemství, řekl jsem o celé věci Béďovi, blogujícímu kamarádovi z reálného života, který se nenechal dlouho přemlouvat a nechal svůj web hacknout také. (Zimmi i Béďa již ony články smazali, což je velká škoda – největší bžunda je si po třech letech číst ty komentáře.)

Teď, po čtyřech zápiších/zápichách, byla ALAIDA na konci své pouti. Už nebylo, co hackovat. A my ji nechali žít si vlastním životem. Upřímě: Vlastně ani nikoho zas tak nezajímala, ale my jí milovali. Snad jen Evča si na ni vzpomněla snad dva roky poté a nám to tehdy udělalo strašnou radost.

Byly to krásné časy. Co, přátelé, zažili jste ALAIDU? Jak na ni vzpomínáte vy?

_

Mám chuť zas po čase napsat do článku smajlíka, ale nejsem si jist, zda mi po euforické komunikaci s Pepínem ještě funguje velké d. D. D… DDDDDDD. Uff. Představte si tam ještě ty oči, prosím.

9. prosince, 2009 • Sdílet • Nádhera!!!

zimmi

No ty krááááso... to mě tehdy vůbec nenapadlo. Jak že je to dlouho? Tři, čtyři roky? To jsem byl ještě malej a říkal jsem si "díky bohu, že to nesmázli celý" :-) A vlastně kvůli tomu jsem později přešel na WP, protože jsem svým "programátorským" schopnostem nevěřil ani za mák :o)Hej... musím se smát :D :D

9. prosince, 2009 - 16:07

zimmi

Btw Patrik to věděl? Nebo se to taky dozví až dnes?PS: Nešlo by sem prosím zavést cookies, kdo má pořád znova vyplňovat jméno, adresu a www?!

9. prosince, 2009 - 16:18

xergic

No to je sranda :D Vzpomínám si, že tehdy jsem se trochu bál, aby někdo nehacknul i mě, což se nakonec obrátilo v dobré, protože jsem tak objevil celkem dost chyb :DNo já se tu málem válím smíchy po zemi :D

9. prosince, 2009 - 18:43

Evča

Sviňáci jedni, já se tak tehdy bála o Evulin, že jsem vše třikrát ukládala. :):(

9. prosince, 2009 - 19:49

Pepino

He:D Byla to sranda no :))

9. prosince, 2009 - 21:52

frettie

:D wow. :)moc pěkné, tak se to má dělat, tomu se říká hacking. :)

9. prosince, 2009 - 23:16

meca

Ee, Patrik to neví. Čekám jestli třeba ještě zpětně nepodá trestní oznámení či tak něco :D

10. prosince, 2009 - 11:12

Pampuch

Heh! Nebyl to jediný web, Pepino pak nahrál ten článek i ke mně na www.pampuch.cz a já byl z toho vyvoraný jak puk! :D

19. prosince, 2009 - 22:10

Mikefux

toje ovšem hustý!

6. ledna, 2010 - 07:11