Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
22. bezna, 2006 | #
Je všeobecně rozšířeným faktem, že do nemocnice je více než lehké se dostat, ale z nemocnice? Otázka pro opravdového fajnšmekra (že), zvlášť, pokud šel pouze na rentgen. Ano, byl jsem poslán. Poslán na, leč nejspíše zbytečný, rentgen... Avšak děti, nebudeme přeci předbíhat.
Inu, jednoho odpoledne se s bolením zad obracím na zdejšího šamana, který sic se snaží, ne vždy důvěryhodně pomůže. Na druhou stranu, trápichtivá část těla se do krátké době vrátí do původního, nebolestného, stavu spíše z milosti a úcty k času, stráveného jejím léčením, což se v důsledku může brát jako taktika léčby onoho šamane...
Nic to však nemění na faktu, že jsem byl jím poslán na rentgen, kde jsem koukaje do blba strávil úctyhodný čas, jenž byl završen tříminutovým focením mých beder. „Ještě něco hledáš?“ Zeptala se mě ona paní „fotografka“ vidíc siuletu mé osoby, jak tupě zírá do zdi. „Neee... jenom si tu čtu popisky u dvěří,“ odpověděl jsem s duchaplností mně vlastní.
Nenechte se však splést, nezalíbilo se mi v nemocnici. Naopak. Jelikož paní recepční, do teď četši si plátek založený Josefem Kajetánem Tylem, Květy, opustila své pracoviště, uviděl jsem svoji možnost. Možnost, jak si zkrátit cestu z nemocnice o neuvěřitelnou dálku čtyřset metrů. Jakýsi uzavřený dvůr za okny, umístěný daleko blíže mému cíly, byl jasnou výzvou...
A tak jsem moji vizi, tkvící vyskočením z okna a následným poklidným odchodem pryč z areálu nemocnice začal vyplňovat. Okna byla naštěstí přímo připravená na výskok a tak jsem si pohodlně mohl kráčet dvorem do „L“, kde mě za oným rohem čekal plot a následná svoboda. Vykouknu za roh a... Oči se mi zastaví, srdce se zamlží, zeď. Nikoli plot, jen další zeď. Strašlivý zjištění, že jsem obklopen vysokými zdi se zavřenými okny na sebe nedalo dlouho čekat.
Vyzkoušel jsem všechny okna, na které jsem dosáhl přičemž vracet se zpátky k rentgenu se mi nechtělo... Mám svoji čest, přeci. Jediná možnost tak připadá v úvahu – žebřík. Žebřík na ne-zas-tak-vysokou, plochou střechu, kde by se teoreticky mohl vyskytovat žebřík na druhou stranu budovi, v jejímž srdci jsem nyní uvězněn. Nevyskytoval...
Udýchán z heroldského vylezení po žebříku marně sháním žebřík dolů, jenž by mě zachránil. Nikde, nikde není. Marně otáčím hlavu doleva, doprava... a se závratěmi i dolu. Když v tom okno. Otevřené okno na druhé straně ploché střechy je pro mě jasným cílem i přes půlmetrovou výšku sněhu, kterou se musím brodit.
„Podělaný eurokna,“ zakvílím při pohledu na okno, za nimž je prázdná recepce. Totiž, ono okno je otevřené pouze trochu a k úplnému otevření, které by mi dovolilo prolést, bych ho musel zavřít a změnit polohu madla... „Kde jsou ty krásné staré okna, jejichž otevírání se učilo v mateřské školce,“ pomyslím si přemlouvaje moji ruku k prodloužení alá Saxana směrem ke kličce k většímu oknu, umístěnému přímo nad tímto okénkem.
Povedlo se, srdce se mi zastaví, klička je pootočená. V mžiku vyprostím své tělo, jenž je zakláněno v onom malém okénku a mrštností veverky proskočím otevřeným oknem dovnitř... Nevím však kde jsem, absolutně. Běhám od dveří ke dveřím, „Primář“, „Úschovna krve“.. kde jsou sakra schody mířící dolu z patra?
Vidím dva doktory, jdoucí proti mně... Jsem zachráněn? Nikoli. Uvědomuji si, že si musí uvědomit, že něco není v pořádku, když jsem si zapomněl,z úcty k nemocničnímu oknu sudnané boty, nandat. A tak kráčíme proti sobě, já v rukou po jedné botě, oni zapovídaní... Nahazuji nenápadný výraz a v poklidu se míjíme. Oddechuje se však nenápadně otáčím a sleduji, kam směřují...
Nenápadné dveře budiž jejich cíl. Dovoluji si je následovat. Před dveřmi se však zastavím. Co když je za nimi nějaká laboratoř? Pitevna? Znejistěn koukám po cedulce... Zelená! Zelná cedulka s utíkajícím panáčkem! „Únikový východ,“ povzdechnu si. Otevírám a vskutku... Z pochopitelných důvodů nevolím výtah, nýbrž schody, po nichž běžím mílovými kroky ven... Ven na svobodu.
A ponaučení? I James Bond, pokud chce uniknout, by si měl všímat cedulek, hlásající únikový východ.
Článek již byl 18x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
No m? to hrozn? p?ipom?lo zatahování školy, když musím lézt takovým miniaturním okénkem v bufá?i a p?itom na m? ?umí asi t?icet prvák?, školník a hospodá?ka. Pocit k nezaplacení.
Neni nad trochu vzrušení. Hlavn? tady ocu?, p?ímo z domova. :-D
[1]
> Pocit k nezaplacení.
To v??ím ;)
[2] No, co bych za to dal - odcu? z domava, tam jsem byl pod?lán strachy ;)))
[3]
> Dobry clanek.
Dik ;))
[5] Nejsem psychycky zp?sobilý opakovat si tuto situaci pohým p?e?etením, takže bohužel ;)
Nejd?ív si každej ?lánek napiš v n?jakym tex?áku s opravou ?eský gramatiky, a pak to zkopíruj (s opravenýma chybama..) pá? tohle ti d?lá špatnou vizitku :)
[8] Vizitku? Tu již dávno špatnou mam ;)) A nemysli si, kdybych to psal p?ímo do textarea, tak by se to nedalo ?íst ;)
[9]To možná nedalo, ale takle teda
ob?as taky ne. T?eba než mi došlo, že "?etši" má bejt jako p?echodník od slova ?íst, to byla doba.
A když
už sme u toho pravopisu, tak psychicky je m?kký i po ch;0)
[10] Ale "?etši" je IMHO vskutku dob?e - p?echodník minulý od slova ?íst ;)
Navíc, tímto udržuji ?tená?e v bd?lém stavu ;)
Ok, asi máš pravdu, taky sem nad tim koumala a zjistila, že to bude dob?e, že "?touce", jak sem mylela, že je správn?, je nejspíš tvar p?ítomnej. Každopádn? je to ale hroznej paskvil.
[1]
> "?touce" (...) je nejspíš tvar p?ítomnej.
jj, p?esn? tak. Asi ;)
> je to ale hroznej paskvil.
Ne ne, je to práv? tvar nádherný. Již dlouho jsem se t?šil, až zde budu moci použít p?echodník minulý ;)
A, tak všechno je jinak ;) ... "?touce" je špatn? od základ?, jelikož p?echodník minulý se nedá tvo?it od sloves vidu nedokonavého ;)
Hm, tak zas takovej p?eborník v jazyce ?eském nejsem, obvykle mam v?bec s ?eštinou dost zna?ný problémy. Ale když to ?ikáš, tak to tak asi bude. Každopádn? ale výraz ?touce sem už n?kdy v život? slyšela, ?etši ani náhodou. Ale dob?e, budu ti v??it;0)
[15] Sakra, mn? se plete ?etši a ?touce, ale každopádn? není dob?e ani jedno ;)
Ne? Tak to už ale! Ty m? snad donutíš otev?ít mluvnici, pravidla pravopisu nebo tak n?co.
[17] Teda, jak se to vezme ;) "?touce" je p?echodník p?ítomný od slova "?íst" pro množné ?íslo, a ta paní za pultem byla žena ;)
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.