Vojtěch Mečíř tadidááá..

Jsem spocenej!

!

Původně měl být nadpis jiný, tento je trochu o ničem; co? Ale co – spocenej vskutku jsem, a jak smrdím! To je zatím všechno pozitivní, až na tu hlava. Jak ta mě svědí! Jenže to už je nic, to se dá vydržet. Mnohem horší bylo, když sem kvůli té hlavě nemohl spát; to ale také za pár dní přešlo. Teď už jen stačí, abych nevstával o hodinu dřív, než každý den chci, a možná se i trochu vyspím.

Ach, to pak nebudu muset spát odpoledne, jako dnes. Navíc po takovým týdnu. To byl týden! Kulturnější týden jsem snad nezažil: 2× v místním kině, jednou v Praze v divadle (miluji divadlo!) a včera v Brně na Gaudelamu. O každé z těchto akcí by se dal napsat článek, o celým týdnu pak minimálně kniha. Ale já se chci dnes držet tématu.

Hned poté, co po výlezu z postele jsem si šel zaběhat. To jen abyste věděli, proč jsem tak spocenej. A proč že mě teda smrdí… teda… svědí ta hlava? Inu – to dready mi vyrostli na hlavě. Je to sranda; vždycky jsem si přál v lidech vzbuzovat dobrou náladu, teď v nich vzbuzuji dokonce křečovité záchvaty smíchu. Dnes mi dokonce profesor vtipně oznámil, že vypadám jak vůl. Miluju dready!

Ha! Konečně se dostáváme k tématu, přátelé. Totiž, v rámci změny nálad, cítění a chutí mi na mysl padla myšlenka stárnutí. Ano, přesně tohle stárnutí – snad jste to četli; Béďa měl tehdy neuvěřitelnou slynu. Jenže dnes to vidím tak nějak… jinak. Třeba i proto, že (zatím) necítím nějaké stárnutí; ale to možná přijde.

Přesto to musím říct! Nebojím se stárnutí! Nemyslím, že to dřív bylo lepší a za chvíli to bude horší, protože budu starej. Přeci člověk musí žít okamžikem! S úsměvem vzpomínat – to ano, ale chtít se vrátit? To je nesmysl. Snad každý snad žije podle aktuálních nálad a pocitů a jestli je tedy někdo rozumný, moudrý, umírněný, poslušný, tak ne proto, že by byl stár, ale proto, že už je prostě někde jinde. A prostě takový je.

Svádět to na stáří je v postatě srabárna. Když člověk něco (ne)chce, tak ať to (ne)dělá, ne?

Co z toho plyne? Nic. Jen jem chtěl říct, že osobně se nebojím toho, že budu „starý“, jelikož to budu já a když se budu trápit, tak to tude jen moje blbost. Pekelně se však bojím toho, aby „nezestárli“ všichni kolem mě dřív, než já.

2. listopadu, 2007 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.