Vojtěch Mečíř je rád, že slyší tak kladné ohlasy...

Kalichajda vs. Praha

!

Už dlouho se mi nestalo, že bych se mi takhle nechtělo nic dělat. Mám v sobě hektolitr zeleného čaje. A přemýšlím o kafi. Hlava jak střep; vždyť to znáte. Přichází první hodina odpolední a já začínám střízlivět. Opil bych se asi znova, ale nemám čím. A tak přemlouvám Míšu, aby mi poslal video ze včerejška. Taky se mu nechce nic dělat. Naznačuje mi, že bych mu měl jít pomoct uklidit. Měl bych. Ale, ale.

Tak že se stavím až večer. Jasný: doufám, že to do té doby uklidí. Ale večer tam půjdu s tím, že budu uklízet. Teď furt čekám na to video a on furt říká, jak ho nemůže najít. A další problémy. Tak vám tedy zatím nastíním, co tímto článkem míním.

Seděl jsem tam u tý chajdy a koukal do údolí. Kdosi vedle mě zasněně řká: „Krásný výhled.“ Je tam nádherný výhled. A teď jsem si představil zakouřenou diskotéku. A vůbec to prostřední města. Popadl jsem foťák s úmyslem, zachytit tu atmosféru. To video jsem dosud nespatřil, tak nevím, zda-li se mi to povedlo. Uvidíme.

Míša furt hledá. A v mikrovlnce mám vlastně mraženej guláš! Na chvíli se loučím.

Do toho mě, pemýšle proč jedu na koupaliště, něco napadlo. V celku nemam moc rád vodu. Přemýšlel jsem proč a jediný důvod této nenávisti snad je, že se v ní člověk může utopit. Stejně tak bych neměl moc rád vzduch, jelikož se v něm člověk může udusit. Ukazuje to jediné: svět a život je jedna velká strast. Proto mam rád vodu, i vzduch. Proto si ten život tak užívám.

Míša je děsně hodný. Musím ho strašně štvát. Ale furt, že prý hledá. Jdu pro ten guláš. Vsadíme se, že až přijdu zpět, již mě ho bude posílat? --- Neposlal. Ale ten guláš je vynikající. Jen škoda, že nám došel chleba. Ha – cibule! Víte co je guláš bez cibule? Ehm. 13:02; až tu někdy budu psát něco po 22. hodině, tak vám to řeknu.

Tak prý že Míšu neseru – že na mě sere on. Ne, za chvíli to bude. Už raději mlčím. Počkejme si. Tak poslední historku: k snídani jsem uvařil míchané vajíčka. Tak si snídám, snídám, snídám – a najednou zjišťuji, že obědvám! Dobře, už mlčím.

Tak nic. Šest hodin a já se vrátil z koupaliště. Dole se mi dělá další guláš. Určitě se už těšíte na tu idylu té chaty – bohužel; volali mi a v rámci tým bildingu se jedu opít s kolegy. I proto mám rád práci. Ale zítra to snad dopadne. Prý už ho Michal našel.

Je zítra. Devět hodin. Míša se tu stavoval, ale video u sebe neměl. Ve středu je budu mít. Tak abychom se dočkali té očekávané středy, dovolím si story z té včerejší akce – z té beach party: No začalo nám pršet. Tak jsme šli do jejich ubytovny, kde akci směle pokračovala. Ta ubytovna je spíš skvot. Neteče jim teplá voda, celá se rozpadá; přesto drží.

Já tam seděl na kuchyňské lince, hned vedle dřezu a něco vypravoval. V tom rána. A já se začal propadat! Všichni nevěřícně koukali, kdosi citoval bibli. Zaslechl jsem pouze něco o apokalipse. Můj pád zastavila až podlaha. Dřez byl na zemi, deska rozlomená. Všichni na mě koukali. „To musí jít nějak spravit!“ zahlásil jsem a začal vše násilím rovnat.

V tom další rána! Zpod trosek linky začala tryskat voda. Kdosi k tomu skočil a vodu zastavil. Do půl jedné jsem nevěřícně koukal na tamní týpky, jak tam lítali z vrtačkou, prkanama a snažili se to opravit. Moje návrhy s izolepou byly odsuzovány. Furt to teče, ale dřez funguje. Bojím se tam zítra jít.

Už si nejsem jistý, co bylo včera, zda-li to nebylo dneska. No prostě teď je dnes, asi pozítří: dozvěděl jsem se, že za tu blbou shnilou linku zaplatím nehorázný peníze. K tomu další průsery a zážitky, o kterých by se dalo psát daleko víc. Ale – již pro vás mám to video, o kterém jsem tu předepřede(pře­de?)včírem mluvil.

Ani popravdě nevím, co je na úvodu napsáno. To je jedno. Prostě jsem vám chtěl ukázat, jak krásně se dá kalit v přírodě. Fakt nádhera. Kurčak mi ho poslal na youtube, Míša zklamal. Tady máte:

Kvalita děsná, navíc se mi klepala ruka. Ale vžite se do toho. Háá.

PS: Pospíchám, prdim na formátování.

9. července, 2008 • Sdílet • To se mi nelíbí!