Vojtěch Mečíř prožívá apokaliptické delírium, které popsal v článku

Karba(n)

!

Kárám se; a haním se. Mistr Tleskač si tu hraje snad pošesté Krutýho Johna a myslím, že než dopíši tento článek, zvuky trubky neustanou. Ta melancholie, ta energie. Ale k věci. První liga blogerů již téměř vymřela; a ta druhá, myšleno nikoli hierarchicky, stále mluvím o tom, jak se na Internetu vydělat nedá. Nebo tak něco. Ale na to exkrementuje pes, ne?

Jde tady o to, že to není jednoduché. Jak by to vypadalo, kdyby každý přišel, byť v době, kdy zboží srovnával v katalozích pouze server Srovname.cz, s nějakým katalogem elektroniky a měl úspěch? Je to nesmysl. Všichni mluví o originalitě, o něčem navíc. A tady už nejde o peníze… Tady nemůže jít o peníze.

(Krutej John mě začíná na uši lésti)

Tady musí jít v první řadě o zábavu, ať si říká kdo chce, co chce. A já dnes zklamal. Ani se mi nepříčí, že právě dělám web, který je z jedné pětiny tvořen AdSense. No, nebudu předbíhat. Ani by mi nevadilo, kdybych dal na Elektrus nějakou další reklamu. Proč ne? Peníze pak beztak chci dát na propagaci – až to někdy celé dodělám.

Já udělal něco jiného. Horšího. Něco, co bych dříve neudělal.

Byla to slabší chvíle způsobena možná nedostatkem spánku, možná něčím jiným. Ale na přehled vyhledávačů zboží jsem šel s jistou nadějí; třeba tam Elektrus bude. Být tam, tak nyní nejspíše tančím po pokoji; Skandinávská žena by mi byla družko. Ale on tam nebyl.

Nebyl jsem nikterak překvapen, ba ani zklamán. Ale teď, co s tím? Nechat to jen tak? Nechat se spláchnout? Ne, to ne. Bez přemýšlení, intuitivně, jsem napsal komentář: „Achjo, nikdo mně nemá rád…“ Avšak neodeslal jsem ho. Krutej John. Cvakl jsem na tlačítko, ale byl tam jen náhled. Stačilo dát odeslat a bylo by to. Byl bych šťastný, vyhrál bych.

Já (vůl) ale začal přemýšlet. Nechtěl jsem tam ten odkaz na Elektrus dát. Vždyť je můj! Mám si ho propagovat; tady ale nešlo o propagaci, tady šlo o výzvu. Mohl jsem počkat, zda tam někdo odkaz na Elektrus dá. Možná by nedal. Spíš by ho tam nikdo nedal. I tak by to bylo morální vítězství. Odpoutání se od konvence… Ať to slovo znamená cokoli…

Aby toho nebylo málo. Napsal jsem o panu Karbanovi kdysi nehezké, leč pravdivé, věci, a ač jsem to nemyslel zas tak vážně, spíše jsem se tomu smál, zvěčnil jsem to tu. A teď mu tu téměř lezu do míst, o kterých se snad na slušných nelékařských blogách snad ani nemluví.

Jsem vyvrhel. Asi budu muset jít spát; na zem. Na balkón.

18. února, 2007 • Sdílet • Nádhera!!!