Zobrazit videa, kde je Vojtěch (1)
Štouchnout Vojtěch
Mít sex s Vojtěch
Mám jedno mourdro, které mě doprovází životem...
Stav:
neutěšený
Datum narození:
24.2.1989
Jugoslávie HiltnováVojtěch Mečíř se zamýšlí, zda-li se mu po Facebooku trochu nestýská.. každý den

Můj kamarád má pravnuka, který má kamarádku, která má snachu, jejíž syn přes lopatu má velký problém s alkoholem: pije ho málo. Chuť, jež soustřeďuje po ten dlouhý čas, kdy jeho tělo nepozře tuto drogu, uspokojí až jednou za čas během pouhého večera; za to však pořádně, s grácií. Neurony před tou záplavou jedu raději vyskakují z uší. Nutno se tedy nedivit, že většinu svých zážitků zná pouze z vyprávění.
Ptal se mě však jednou na zajímavou otázku. – Tedy mě ne! Chraň Bůh! Chaa… Já znát takovéto individuum? Své snachy se to tehdy ptal – ta tuto myšlenku poslala přes svoji prababičku, její kamarádky a potulného bezdomovce až ke mně. A já si s tím nevím rady, přátelé.
Představte si tedy následující situaci. Sedíte do baru a pomalu upíjíte třetí pivo. V tom přijde kamarád, zda-li nejdete na nějakého toho panáka. Z panáka je náhle celá armáda a někdy u 6. přichází ten okamžik; bod G! V tomto bodě se vaše neurony schovají do bunkrů před záplavou alkoholu a rezignují na nějaké myšlení, natož pamatování.
A teď přijde ta otázka! Budete si příští den pamatovat vše do bodu G? A až od toho bodu bude to černé tajemno? Nebo to působí i zpětně a záhada pro vás bude i třetí, čtvrtý panák? Víte, jak to myslím? Chápete, co našeho nejmenovaného kamaráda trápí?
Kde je tedy pravda? Musím se vás zeptati: nemáte s tím zkušenosti? Může člověk díky alkoholu zapomenout?
30. ledna, 2008 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.
Z vlastní zkušenosti to sice nemám, protože když se to pak rozebírá tak si vzpomenu. Každopádně z alkoholového dýchánku můžeš zapomenout.
30. ledna, 2008 - 15:00
Teda né, že bych to zažil, ale sousedky dcery kamarád o něčem takovym mluvil. Že si nepamatoval notnou část večera, ale když mu to ostatní spolu píči přiomněli, najednou si začal vzpomínat na další detaily… z toho se dá usoudit, že ty neurony nejen zalezou do bunkru, ale pro jistotu zapomenou i to, co se dělo před tim, aby z toho náhodou neměly divoký sny.
30. ledna, 2008 - 16:43
Je to logické :) Kdyby alkohol odstranil jen vzpomínky PO onom momentu, musel by si onen daný nejmenovaný člověk pamatovat vše do toho momentu, včetně té přesné chvíle, kdy se to překlopilo. To ale nejde, stejně jako člověk neví, kdy usnul. Takže aby z toho mozek neměl náhodou trauma, tak smaže i kousek před tím, tak nějak rozmlží další kus, aby to vypadalo pozvolně :) Teda, já bych měl bejt filozof :D
31. ledna, 2008 - 11:53
[4] Lord AgEnT: Já taky, no :D
[2] Béďa: , [3] char_t: Děkuji vám za osvětlení – vyřídim to kamarádovi toho milionářského souseda mé pratečičky…
31. ledna, 2008 - 15:42
Obávám se, že zapomenout úplně na všechno se skutečně nedá – občas se mi stane např. na fesťáku, že si ráno nemůžu vzpomenout, jak a proč jsem se ocitla v cizím stanu… ale když mi to někdo připomene, pak mám takové mlhavé vzpomínky, které bych radši neměla, tak je jdu radši zas potopit do alkoholu :D
Mám toho na srdci a na jazyku strašně moc, připadám si jak v uměleckým transu, jelikož mám chuť tohle téma rozebírat až do alelúja, ale neudělám to, protože mě dnes nehorázně NASRA.LI poldové, kteří mě odchytli v městským parku… A zrovna tohle si pamatuju, a to naprsto jasně :)))
31. ledna, 2008 - 21:45
Tak přesně s tím mám zkušenosti. A je to asi tak. Dokud piješ a nedostaneš se do bodu G, budeš si to pamatovat. Pokud bod G přejdeš, zapomeneš, co se dělo po něm, ale co se dělo předtím víš docela přesně. Nevím, čím to je, ale je to tak.
3. nora, 2008 - 19:10
no… tak trochu s tím zkušenosti mám. díky kombinaci paralenu (léčil jsem chřipku, opravdu ;-) bylo jich cca 6–8), 4 pivech během 3/4 hodiny a následnému posílení vodkou, dospěl jsem jednou takhle až k 7mi hodinovýmu oknu. nekecám :-D
v paměti útržky jako ze snu, poslední co si pamautuju bylo, jak jsem hrál karty (kdo ale vyhrál už nevím :-)) ano, vše až do daného bodu. neurony byly do té chvíle aktivní, stavěly si svůj protiatomový kryt :)
potom? prý jsem měl už jen asi 2 panáky, i když jsem předpokládal, že jsem pil furt dál. jisté 2 okamžiky mi v paměti zůstaly trochu ostřejší, chyba byla snad jen v tom, že mezi nimi nebylo 5 min, jak jsem se domníval, ale několik hodin.
jak říkám : „stává se, i v lepších rodinách“ :)
4. bezna, 2008 - 15:31