Vojtěch Mečíř

Leonardo, hlídej nám popelku

!

Američani. Ach ti američani; člověk si nemůže být ničeho jist. Vše staré, tradiční, je jim volné, až ukradené. Mít oni ježíška, koupí ho Pampers. Samozřejmě být dítě, tak chci chodit ve stejných plenkách, jako sám ježíšek. Musí to být pocit. Určitě ten samý pocit, jako když nyní pijete Coca Colu tak lahodnou, že jí propadl i Santa.

Věčný příběh

Že jste neviděli včera Popelku? Respektive Věčný příběh? Chybovali jste. Byl to americký příběh, který s popelkou měl společného jedno – proces ztracení-nandání střevíce. Žádná půlnoc však neodbyla, žádná nevlastní sestra si střevíc nezkoušela; ale byl tam, střevíc jeden.

Ale to nebylo nic. Nikoho z nás to nemohlo překvapit zvlášť poté, co krásný princ zachránil ze spárů smrti samotného Leoparda Da Vinci. Ba co víc, i samotnou Mona Lisu. „Ten úsměv… Jakoby věděla něco víc,“ neodpustil si princ komentovat tajemný úsměv slečny ze zachráněného veledíla.

V podstatě však měl Věčný příběh jedinou chybu – úvod, kdy praprapraprapra­pravnučka popelky řekla, že vypráví příběh o Popelce. Inu, jinak řečeno – dnes, 17:45, TV Nova.

PF 2007

Jelikož bohužel nejsem tak malířsky nadaný, jako jiní, nic Vám nenakreslím. Popřeji vám. Krásný, veselý, šťastná, etc..

Chtěl jsem nahrát nějaký vánoční hit, avšak po dopoledním snažením si myslím, že publikovat hrabačovskou verzi jedné z písní pana Kryla by byl hřích.

Nehledě na to, že mi to nejde uploadovat. Asi osud. Mrtví nás vídí. Mrtví nás řídí.

24. prosince, 2006 • Sdílet • To se mi líbí!