Vojtěch Mečíř prožívá apokaliptické delírium, které popsal v článku

Moudré moudro

!

Opět bych mohl napsat krásný článek. Takových snů! Dnes přes noc jsem prožil nějaký můj second life – snad šestkrát jsem prožil cestu ze školy do jedné z místních hospod. Bohužel si právě pamatuji pouze poslední:

Jdu si takhle a kdosi mě strašně štve. Snad se s ním i hádám! Nevím kdo to byl. Naštval(a) mě však natolik, že se otočím a jdu přímo do hospody. V tom však plivnu krev. Odplivnu znovu a fakt plivám krev. Ano, pamatuji, že jsem se trochu zděsil. Do toho ale začnu tu krev i zvracet! V křeči sebou seknu o zem, přičemž si vyhodím rameno. Nemohu se hnout a koukám ze země na toho muže, či ženu, bez tváře; on(a) na mě kouká téže. Ani nevím, zda se smál(a) nebo ne. „Co tak blbě čumíš? Je to jen sen!“ pravil jsem.

A vskutku jsem se záhy asi po osmé tu včerejší noc probudil.

No; to jen tak na úvod. Vlastně jsem vás chtěl obohatit o něco naprosto jiného. Zakopán křesťanstvím, patristikou, Tomášem Akvinským či opilým Sv. Augustinem jsem opět podlehl kouknout se do světa internetu. A hle! Na webtrhu takové moudro!

A ještě třeba tohle na zamyšlení. Mikroblogy fakt žeru…

17. května, 2008 • Sdílet • Chce se mi spát.