Vojtěch Mečíř vytvořil uměleckou hodnotu s názvem

Na cestě (7/12)

!

Nechytáš se? Čekuj předchozí díl.

_

Mimo centrum a hotel stojí přes 50 EUR… to víte že jo! Tak tu sedim v altánku a poslouchám tři jamující týpky. Paráda! Strašně si to dávaj. Kde budu spát? Asi tady někde v lese. Bojim se jak pes. Jdu se ještě trochu přiopít nebo v životě neusnu. Ou ou ou…

_ _ _

Hotel jsem prostě nenašel. Ochotný Francouz obvolal z jedné recepce snad šest možných ubytování, co znal, a žádný nešel pod 35 euro. Usmál jsem se na něj a on mě nasměroval na obří park, kde prý v noci nezabíjí lidi.

Už jak jsem přicházel, viděl jsem několik stanů. Byvakovala tam španělská, snad sedmi člená, rodina, která neuměla slovo anglicky. Bál jsem se jich, ale domluvil se s nimi, že tu u nich můžu kdyžtak přespat. Poděkoval jsem a šel najít odkud se linou ony zvuky bubnů. Jak jsem se blížil, rozeznával jsem i saxofon. Sedl jsem si do altánku vedle nich a poslouchal ty tři: nějaký buben, darbuka a saxofon.

Přišla mladá paní se třemi dětmi. Trochu jsme se bavili a já se zeptal, jestli tu v parku takhle zabíjí lidi – ona že ještě o ničem neslyšela, ale být mnou, tak tu nespím. A ukázala mi prázdnou peněženku – kdyby prý měla peníze, tak mi na ten hotel dá…

Děti skákali kolem, my s paní se v sedě pohupovali. Popíjel jsem rum. Oni pít nechtěli. Pohlcovala mě euforie… Todle bylo ono! Jen tak sedí v altánku a hrají! Sem tam přestali, vysmáli se sobě navzájem, hodili další nápad, a hrají dál. Furt dokola. Hodiny! Dlouhé hodiny… Miluji saxofon, miluji perkuse. Seděl jsem, upíjel a smál se do tmy.

Nakonec se ukázalo, že ti tři jen tak nejamují. Byla to internetu neznámá skupina La Smala a že prý dají ještě pár písniček a pak si s nima můžu zahrát na druhou darbuku. Saxofonista byl kapelník a neuměl anglicky. Oba bubnující se se mnou bavili a já jim sliboval, jak jim zařídim turné po čechách. Byli nadšený – že tenkrát v Bulharsku zažili pár super vystoupeních. I já byl nadšený.

Dali mi svůj e-mail, ale já je doteď nekontaktoval.

Kolem jedné, když už byl kapelník dávno pryč, odešli i ti dva domů za rodinami. Já se vydal hleda místo ke spaní…

_ _ _

SPÁNEK SE ŠPANĚLSKOU RODINOU – DOPSAT!

_ _ _

A ráno jsem se stejnak probudil u té španělské rodiny. Smáli se na mě, jeden ze synů dělal kliky a řikal, že je Silvestr Stelon nebo někdo takový. Tlemili se mi, tlemili se sobě; pokřikovali a vzájemně se mlátili. Byli úplně suprově mimo tenhle náš svět…

Rozloučil jsem se a odešel na dálnici A4. Bylo půl deváté.

_

A jedeme dál! Další díl…

30. prosince, 2009 • Sdílet • To se mi líbí!