Vojtěch Mečíř moc neví.. Zkus

O lidech a drogách

!

A máme tu další část naší nepravidelné rize profesionálně laděné rubriky „šťouchání“ do kolegy Zimmermana. Tentokrát tedy o drogách. Vlastně o tomto článku přemýšlím už hodně dlouho – vlastně tak dlouho, že jsem zapomněl, co chci přesně říci. Tak tedy začněme obecně vyprávěním toho, co mi nedávno řekl můj drogový poradce… Ehm. Ne! Začněme vysvětlením pojmu „můj drogový poradce“. Trochu to asi svádí.

S tím mým drogovým poradcem jsem se setkal pouze jednou – a to při stopování z Prahy. Říkal, že před devíti lety založil s kamarádem občanské sdružení Semiramis. Rozzářil jsem se: todle téma mě docela zajímá a poté, co jsem si takhle při stopu povídal s mnohými feťáky, bude (a bylo) určitě zajímavé slyšet taky z druhé strany.

Po devíti letech hýřil zkušenostmi. „Víš co je nejhorší na drogách?“ zeptal se mě a já tak trochu tušil odpověď. „Že opravdu fungují.“ Přikývl jsem a poslouchal, jak to těm lidem prostě zprvu pomůže. Cítí se lépe. A co víc potřebují? Jenže dostat se z toho ven je už věc druhá.

Když začínal, chtěl také vyzkoušet všechny ty drogy – aby věděl, jaké to je. Postupem času se toho však začal bát. Asi tušíte proč: protože se bál, aby mu to nezachutnalo.

Co považoval za nejhorší drogy? Halucinogeny. Z ničeho nic ti z nich může prostě přeskočit. Jen to dokresluje jiný řidič „z té druhé strany“, který říkal, že si dá raději trip, než aby jedl lysohlávky, u kterých člověk nemůže odhadnout dávkování. Jeho kamarád skončil s maniodepresivní psychózou. „Jo, to je taky peklo,“ řekl na to poradce, „ale ještě větší humus je schizofrenie, kterých tam taky pár máme.“

Řekl jsem mu, že teď taky tak trochu přemýšlím, že si toho života skrz alkohol užívám až moc (neřikám, že mě to nebaví) a nezbývá mi čas na jiné věci (které by mě také možná bavili). „Víš, myslím, že pokud ti cokoli podobného začne zasahovat do něčeho, co by si chtěl dělat, je něco špatně.“ A zeptal se mě, kolik mi vůbec je. „Ty vole! Jsi jako na vejšce? Hochu to já si vysokou školu skoro ani nepamatuju, jak jsem jí celou prochlastal a prohulil.“ (…)

(Teď trochu odbočka na odlehčení. (…) A postěžoval si, že dnes může chlastat tak jednou za týden s tím, že se z toho zbytek týdne dostává. Na tom jsme postavili teorii, že tělo dospívajícího je na alkohol (a lehké drogy) stavěné. A až se člověk dostane do produktivního věku plného zodpovědnosti, řekne tělo stop a člověk nemá na výběr: s flámováním je konec.)

Co z toho? S drogami – přes alkohol po všechno ostatní – je děsná sranda; a to do doby, než z toho člověku nejebne nebo to přestane zvládat. „Jenže když si už někdo uvědomí, že to nezvládá, je už plus-mínus pozdě.“ A o tom to je.

Myslím, že… Co myslíte vy?

17. listopadu, 2008 • Sdílet • Chce se mi spát.