Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
30. června, 2008 | #
Bylo asi odpoledne. Už nevím. Vyrážel jsem na pouť, jejíž součástí byl i bandzone fest. O tom tu již slovo padlo. A proč mé kroky i na bandzone fest vedli? CHlaPiKsXiCHteMWlKa je prostě bůh, kterého si na živo člověk nemůže nechat ujít. A Plná taška hulení byla mrda. Jen co je pravda.
Jo ale tehdy bylo odpoledne. V rukou jsem svíral mojí kytaru. A přemýšlel, co si tak zas brnknout. No a Plná taška hulení? Jasná volba. Jak profík sem si zapnul klávesy, co tu také mám. A hrál. Hledal. Zkoumal. Nakonec jsem to našel.
Někde mi tu ležela kdysi knížka o hraní. Našel jsem v ní, co jsem to vůbec hrál a zjistil, kde se to hraje na kytaru. Nepasovalo to. Tak sem testoval dál. A… nějjak to našel! Táákže! Můj první „muzikantský výtvor“:
g: ----6---6---13–13–14–14---6---6---6---13–13–14–14
No. A tak stále dokola. Rytmus odposloucháte… A nebo to je špatně? Nemyslím si, že bych měl nějaký sluch.
Článek již byl 5x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Ty máš pl-nou taš-ku hu-le-ní? Ne, já ne-mám žá-dnou ta-šku hu-le-ní. A ti tři chla-pi by-li zhu-le-ní. Tyjo má to docela rytmus :D
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.