Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
24. listopadu, 2006 | #
Ten pocit. Ten úzkostný pocit závislosti. Alkoholici to znají, kuřáci jistě také. Ale co blogeři? Pokud nejsem kuřák, či alkoholik, který si své slabší chvilky léčí psaním, jsem závislý – ne na internetu a počítači, bez něhož jsem přežil posledních 14 dní. To to psaní mi chybělo. A byl již nějaký zapálený literát prohlášen za vyvrhela společnosti?
Ano, byl. Vzpomínáte na ty hovada z dob, které v aktuálním rozpoložení nedokážu upřesnit? Společnost je nesnášela, nechápala je. Teď se však o nich učíme. Není to jedna z cest? Ehm, to sem nepatří.
O čem že píšu? Netuším. Ostatně jako alkoholici, kuřáci. Mají potřebu kouřit, pít. Já mám potřebu psát a stejně jako oni vím, že to nikam nevede. Ba co víc; vím, že to vede do pekel. Myslíte, že pro nás mají v bohnicích oddělení?
Ale ne, zatím to nepotřebuji. Kontroluji to. (Neříkají si to sakra propadlivší alkoholu také?)
Nebojte, nezapomněl jsem na svůj polém ohledně vlastní tvorbě hitů. Ale snadno se to hovoří, hůře tvoří. Slova by se našla, muzika by u vás však jen stěží prošla. Hudební sluch je nejspíše ten, kdo mi ničí můj sen… A co já s tím mohu dělat? Dále přezpívávat, kopírovat…
Vivat Záviš! Vivat improvizace, směřující až k urážce hudby, umění.
Článek prozatím nebyl komentován. Utneš to? Zakomentuješ si? To je dobře. Dik. Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Buťte první na světě a vložte komentář k tomuta článku. Zatím tak nikdo neučinil.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.