Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
19. prosince, 2008 | #
Zahrál jsem si na kytaru – trochu Záviše a hned mam puchýř. Sakra. Být normální, koupím si pod stromeček lano a skautskou příručku vázání uzlů; krásných stromů tu máme! Jednu takovou příručku jsem myslím viděl v Luxoru, když jsem tam byl nakupovat dárky. Jenže oddělení kuchařek jsem proběh vidě ty úžasné odborné knihy o všech těch ismech, které nikoho z mé ing rodiny nezajímají. Ale všiml jsem si zajímavé věci: naše školní knihovna má oproti Luxoru obrovskou výhodu; a to tu, že je tam neuvěřitelná koncentrace hezkých slečen. Že by americké filmy o vzhledu badatelek nelhaly? Asi o tom napíšu bakalářskou práci.
Bez dárků jsem se tedy vypravil dále. Vybral dárek a zjistil, že v mé peněžence nejsou téměř žádné peníze. To málo mi v tu chvíli naštěstí stačilo a příští kauf přeci zaplatím kartou, ne? I kartu jsem si zapomněl.
Rozladěn jsem si došel na kolej pro peníze. Na vánoce zapomínám a jdu si koupit housky k večeři. Ty housky jsme zapomněl na pultu v pekárně.
Druhý den se střídá zapomínání na bankomat s tím, že vlastně kdybych si vzpomněl na bankomat, stejně bych zjistil, že nemám kartu. Nakonec ježíšek uspěl a dokonce čekal deset minut na vlak domů. Většinou čeká vlak na něj.
I toho lahváče jsem si koupil. Užíval jsem si pohodlí vlaku. „Kde jsme?“ zeptal jsem se mladých měšťáků, kteří se mnou sdíleli kupé a neustále se mezisebou ošahávali. Tři kluci a holka. „Asi Chlumec hele.“ Super. Vycházím a na chodbě potkávám stejně zmateného pána. „Jo, jo. Asi Chlumec,“ potvrzuji. Otevírám dveře: všude pole; stojíme na červené.
Za chvíli opět zastavujeme. Opět se loučím. Opět potkávám pána a opět otevírám dveře. „Zase stojíme na červené.“ Přikývne a jdeme zpět. V kupé se mi vysmějí; tak příště. Dveře otevřela průvodčí: „Příští zastaváka je Hradec!“ Sakra, přejel jsem. Už vím co mám dělat: volám vláčkařovi Prsalfovi, který mi říká, že nejlepší bude se z Hradce vrátit do Chlumce.
Činím tak. Ukazuje se, že stejně zmatený pán je také z podkrkonoší. Povídáme si a já přemýšlím, jak jet zpět do Hradce načerno. Nejrůzněji utíkám před průvodčím, až mi můj spolucestovat řekne, ať si sednu a neblázním; že průvodčí je týpek. Byl jsem mu podezřelý, jak jsem tam tak běhal mezi vlaky. Jak mě prosil o lístek, vypadal nesvůj. „Cháááá,“ rozesmál se, „další co přejel, jo!“
V Chlumci přesedáme do šukafonu plni pocitu vítězství. Dveře náhle rozrazí náš starý průvodce z předešlého vlaku: v ruce drží mé klíče. „Ehm,“ beru si je zmateně. Ani jsem nestihl poděkovat, jak jsem byl překvapený. „Dal bych si panáka,“ konstatuji. „To mi povídej,“ povídá podlahář z podkrkonoší.
Ve Staré pace přestupujeme. „Jede tento vlak do Martinic?“ ptáme se nádražáků. „Ne-e. To jede asi támhleten, ne?“ ukazuje nádražák na vlak, ze kterého jsme právě vystoupili. Aha. „Ty vole!“ říká spolucestovatel. „Jo.“
Jestli prý nechci z Jilemnice vzít autem, že pro něj přijede kamarád. S díkem odmítám, že se rád projdu. Z minulé noci mám děsný spánkový deficit a to pak vždycky chytám takovéto romantické nálady. Jdu si a po chvíli mě předbíhá pán z vlaku: „Ty vole, on čeká na autobusáku!“ Ironicky pokrčím rameny a jdu dál.
Zastaví vedle mě auto s úplně neznámými lidmi: „Nechceš vzít?“ „V pohodě,“ usmívám se, „mam to už jen přes kopec. Potřebuji vzduch.“ A jdu dál.
Jak tak o tom píši, dostávám se do stené melancholické nálady, jako včera. Do toho mi napsala spolužačka na facebook, jak mi dopadla zkouška z ekonomie. Taky jí přeci psala! Ona už to ví? Jak to sakra ví? Kde to zjistila?!
Aha, tady. Už se mi to tu také objevilo: mission failed. To je dobře. Ještě bych si o sobě začal myslet, že jsem chytrý. Nebo bych tu možná hlásal údadek školství. Takhle se třeba na staré kolena ještě něco naučím.
Článek již byl 3x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
ty vole :D když se daří, tak se daří, ale tohle je fakt něco :D
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.