MadInBlack


Rada zamilovaným

16. října, 2008 | #

Konečně je tu ta pravá, depresivní, Praha tak, jak ji známe my, pomluvační vesničani. Teď se tu pozná srdcař: večer tu jsou Horkýže a Fixa a zatímco ti mešťí brečí, jak tam chtěli jít, já nadčeně skáču, jaká to bude krásná akce alá keltská. Ehm; jen jestli to není vevnitř. Uvidíme.

Ale o tom jsem mluvit vůbec nechtěl. Jinak se tu totiž docela učím a prostě sem tam se v těch učebnicích najde rada tak zajímavá, že ji musím zmínit. Tak třeba v Ekonomii od Holmana je příklad, kterak vysvětlit přítelkyni/že­ně/matce, že se musí jít jeden den taky do hospody. (Tak jo, Holman tam má příklad jiný, ale převeďme si to do vod českých.)

Tak tedy situace: celý týden člověk tráví v práci, ve škole a poté doma. Doma jí či si užívá jiných slastí. Dobře, doma to má rád, ale pak v příjde pátek a člověk chce do hospody. Jenže! Jenže zrovna v pátek chtěla přítelkyně/že­na/matka (opět) jíst či si jinak užívat. No a vy že chcete do hospody! „Znamaná to tedy,“ ptá se p/ž/m, „že je pro tebe důležitější hospoda než já?

A teď si, přátelé, naštudujte tuto odpověď; ať to máme zgrundu. Volný překlad do hrabačovštiny:

Ovšemže jsi pro mne nejdražší na světě. Ale to nemá nic společného s mou volbou mezi jídlem a hospodou dnes večer. Tato volba není volbou mezi celkovými hodnotami, nýbrž mezi mezními hodnotami! Jde o to, zda je přírůstek uspokojení s bytím s tebou vyšší nebo nižší než přírůstek uspokojení z hospody, ne? Tak to pochop!

Článek již byl 1x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.

Komentáře

16. října, 2008 - 19:55
# 1 | Ly [ web ]

Nechápu, proč to řešit komplikovaně, když to jde jednodušeji, jak uspokojit obě strany – tj. hospodu i slast :D

„Hele brouku, tak půjdeme do tý hospody společně a aby bylo po tvým, šoustat můžem na hajzlu, ať je nějaký vzrůšo, chce to změnu.“

Vložit komentář



Kolik je ((50*7)/(8+7-5))/5-6: [nápověda]


Poslední články ze sekce

crm orientační běh Jilemnice

Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.