Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
16. října, 2008 | #
Konečně je tu ta pravá, depresivní, Praha tak, jak ji známe my, pomluvační vesničani. Teď se tu pozná srdcař: večer tu jsou Horkýže a Fixa a zatímco ti mešťí brečí, jak tam chtěli jít, já nadčeně skáču, jaká to bude krásná akce alá keltská. Ehm; jen jestli to není vevnitř. Uvidíme.
Ale o tom jsem mluvit vůbec nechtěl. Jinak se tu totiž docela učím a prostě sem tam se v těch učebnicích najde rada tak zajímavá, že ji musím zmínit. Tak třeba v Ekonomii od Holmana je příklad, kterak vysvětlit přítelkyni/ženě/matce, že se musí jít jeden den taky do hospody. (Tak jo, Holman tam má příklad jiný, ale převeďme si to do vod českých.)
Tak tedy situace: celý týden člověk tráví v práci, ve škole a poté doma. Doma jí či si užívá jiných slastí. Dobře, doma to má rád, ale pak v příjde pátek a člověk chce do hospody. Jenže! Jenže zrovna v pátek chtěla přítelkyně/žena/matka (opět) jíst či si jinak užívat. No a vy že chcete do hospody! „Znamaná to tedy,“ ptá se p/ž/m, „že je pro tebe důležitější hospoda než já?“
A teď si, přátelé, naštudujte tuto odpověď; ať to máme zgrundu. Volný překlad do hrabačovštiny:
Článek již byl 1x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Nechápu, proč to řešit komplikovaně, když to jde jednodušeji, jak uspokojit obě strany – tj. hospodu i slast :D
„Hele brouku, tak půjdeme do tý hospody společně a aby bylo po tvým, šoustat můžem na hajzlu, ať je nějaký vzrůšo, chce to změnu.“
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.