Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
13. června, 2008 | #
Jak to tenkrát bylo? Měl jsem po přijímačkách na UK FHS a neměl jsem se jak dostat domů. V batohu jsem měl krom rozlámaných psacích potřeb, bordelu a rumu i spacák, tak jsem vyrazil na letošní Reggae Meeting. Popisovat však vše, co se tam tehdy dělo, by bylo téměř v rozporu se zákonem.
Každopádně jsem jel sám, úplně. Bez hmatatelné šance, že bych na Reggae Meetingu potkal někoho známého – přesto však na okamžik potkal. Ale že bych tam byl sám? To ne. S rumem si tam člověk najde kamarádů. Bohužel však ani o festivalu jako takovém nemohu moc vyprávěti – vždyť sem tam přijel děsně unavený snad až v devět na Ilamy.
Chtělo se mi spát, strašně. Ale přežíval jsem. Pohyboval jsem se. Až náhle skončila Prague Ska Conspirace a já si v půl čtvrté ustlal ve velkém stanu vedle baru. Probudilo mě až světlo. Zrovna se ke mně blížila Bára: „Vstávej!“ „Vždyť sem vzhůru,“ odvětil jsem, „kolik je?“ Bára koukla na oblohu, zamyslela se a: „Asi půl šestý.“
Zima jak v ruským porno seriálu. Chvíli jsem zůstal a před půl sedmou vyrazil v triku, trenkách a pantoflích, zabalen však ve spacáku, na stopa. Stop přes celou republiku – z Točníku (ještě kousek za Berounem) až do Krkonoš by byl na nový článek. Ty lidi. A ty halucinace v pražském metru. No sranda.
Ale ta muzika! Ilam mě trošku zklamal – já chtěl Ženskou; a Pošli mi jointa. Nic ale nebylo. Byly však jiné songy. Tak třeba Rybáři.
Jo, tento odkaz mě přivádí k poděkování jistému týpkům s nickami krteczek25 a JahDreadRastafarai, díky kterým tu nyní slzím nad videi na youtube.
Největší peklo? Afrodisiak!
Co mě nejvíc mrzí? Cocoman and solid vibes.
A ještě by se tam určitě něco našlo. No prostě peklo!
Článek prozatím nebyl komentován. Utneš to? Zakomentuješ si? To je dobře. Dik. Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Buťte první na světě a vložte komentář k tomuta článku. Zatím tak nikdo neučinil.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.