Vojtěch Mečíř napsal nový článek:

Rok 2012

!

Je rok 2012 a já přemýšlím, jak jsem počátkem roku 2009 přemýšlel o roku 2008. Ono se tu tenkrát na té blogerské scéně rozjelo takové hodnocení a mě se to zalíbilo. A zamyslel jsem se: co tedy ten rok 2008? Tušíte, co jsem zjistil? Že si z něho nic nepamatuji.

Ještě odbočka. Tento článek je vyprošťovák. Poslední dobou moc nepíši, pač zážitky, své myšlenky… Tdtddm. Je další den, půl čtvrté. Předchozí řádky jsem psal včera večer; těsně předtím, než jsem ulehl, přivíral oči a najednou viděl vedle sebe sedět holku. Neznal jsem ji. Lekl jsem se a oči rychle otevřel. Zmyzela. Zmizela. Následujících čtvrt hodinu jsem se bavim tím, jak se mi zjevují po pokoji lidé. Miluji tyhle halucinace z únavy. Ale zpět…

… své myšlenky neustále ventiluji jednou větou na facebooku, což je škoda především pro mě, pač k nim se již nikdy nevrátím. Příspěvky tady si rád pročítám. Ale tedy… Tak se alespoň zamyslím nad předchozím rokem, ze kterého si věru pamatuji pouze poslední dva dny: akce v Obřím dole, na Yettici, a oslava Silvestra.

Ale asi nezamyslím. Nechám to na další den. K tomu všemu jsem skazil pointu s rokem 2012; stejnak byla ohraná. Třeba zítra bude lépe a něco sepíšu. Uvidíme.

Tadadam: další den a mě opět nenapadá pointa tohoto příběhu. (pozn o 3 dny později: úplně jsem zapomněl, že jsem chtěl hovořit o roku 2008) Je mi špatně a uvědomil jsem si, proč mi nejdou psát povídky. Prostě nedokážu napsat větu: „Sto permoníků mu tam bušilo kladívky sem a tam, bim a bam.“ Doufám, že tam Honza Kadlec bude mít víc takových hlášek. Nic; odpoledne jedu s Bedlou opět do Kotle (tentokrát na telemarky), tak třeba mě zavalí lavina a bude konečně o čem psát.

Vložka o podnikání: jsem v přechodu. Nevím, zda se na internetu o něco pokoušet. Chtěl jsem letos rozjet AllFest, koupil jsem si kvůli tomu dokonce kameru. Ale nějak tuším, že i když se budu znažit, neuspěje. Nejvíc mě na tom právě štve, že účesy mě začali vydělávat tak, že jsem dosáhl mého cíle. A že cíle jsou prý důležité. Jaký byl ten cíl? Bral jsem to jako hru: dosáhnout takových výdělků v AdSense, aby mi měsíčně přišlo alespoň pár korun; respektive alespoň těch sto dolarů. A to se mi povedlo – jenže absolutně bez práce. Jo, krást fotky s účesy byla fuška; to bylo asi před třemi měsíci. No a od té doby jsem na žádnou stránku na internetu ani nešáhl a výdělky jako na potvoru neklesají. Kde má člověk pak hledat motivaci?

Včera večír už jsem na tento článek úplně zapomněl. A tak píši až zítra, tedy až dnes (což už možná bude včera, né-li předevčírem). Byly jsme s Béďou na tom Kotli a posuďte sami! Krása, co? Vzhledem k tomu, že jsem na telemarkách stál třikrát za život, a to minulý rok, cesta dolů byla spíše utrpením; ale užil jsem si ji. Byl to tak spirituální zážitek, že jsem večer porušil pětidenní tradici a nevyrazil za alkoholem. Teď mě to trochu mrzí: začalo mě bolet v krku.

A co ta pointa? Stále mě žádná nenapadá. Zrovna jsem odevzdal dvě práce do školy, z nichž ani jedna není tak, jak by měla být. Holt nenaděláš nic a tak musíme pouze doufat, že spolu s Alenkou Plhákovou přijdeme na onu zápletku tohoto nic neříkajícího článku – a třeba tyto slova někdy zahlédnou zářivý svit internetu.

Právě zjišťuji, že jsem napsled programoval 28.9.08 – to proběhlo prý poslední hledání php manuálu. Inu ozval se mi týpek, že bude přidávat ptákoviny na Diskofila – tak proč to nezkusit znovu rozjet? A tak mu to trocu poupravuji… Takže tip pro začínající programátory: proměné, které zamlada nazvete „$blabla“, „$picovina“, „$achjo“, budete ve stáří jen těžko dohledávat.

Každopádně myslím, že si s novým administrátorem budu rozumět… A když tu tak právě odkazovanou věc poslouchám, myslím, že je to dostačující pointa. Pojďme si zapařit.

A ještě se nám krásně začínají rozjíždět komentáře u mého reportu z té slavné demonstrace Dělnické strany. Začne tu být třeba konečně sranda.

4. ledna, 2009 • Sdílet • To se mi nelíbí!