Vojtěch Mečíř je ohromen jsoucnem!

Ten komunismus v našich srcích ukrytý

!

Myslím, že o tom psal tehdy pixy; člověk jde do města, chtějíce si něco koupit – on myslím dudlík pro dceru. Ale kde co? Všude zavřeno. Plné město kunzumentů, kteří jsou připraveni své peníze rozházet za nesmysly; nemají však kde. Všude zavřeno a kde náhodou otevřeno, tam nemají dudlík. Smutné. Pixy, ten starý mrzout, tomu myslím říkal v srdcích skrytý komunismus.

Ať s tím jde k čertu! Ehm, to jen na úvod. Nezpívám si celý den tak vlasteneckou písničku, jako je Jamajská Polka, abych tu pak pesimisticky mluvil o tom našem národu. I když je pravda, že holanďané staví na přechodu i když projíždí koloběžka. Všechna čest.

Ale mluvil jsem tu o dudlíku, ne?

Tedy, je mi dnes osmnáct. Jako správný osmnáctník jsem pln radostí dostal zaplacený řidičák (díky mami&tati) a cédéčko Ewy Farné (díky holky). Ale to není vše; hold jsem dostál věku, kdy se málokdo ptá, kdy mám narozeniny. Tím nechci říct, že bych byl tak osamělý. Spíš se mně všichni ptali, KDE že mam ty narozeniny. A já měl odpověď: na Tleskači!

Ano, dnes je v nedalekém Vrchlabí Tleskač. A já se již asi měsíc těším, strašně.

Ale osmnáctiny nemůžou být jen o Tleskači, stejně jako Tleskač nemůže být bez Zelený. Odedneška totiž můžu dělat věci, které jsem předtím nemohl. Alespoň tedy oficiálně ne. A tak jsem si chtěl vsadit ve Fortuně; zavřeli mě před nosem. A tak jsem chtěl koupit Zelenou, na oslavu – neměli. No prostě Ska´n´daal!

Potácel jsem se jak troSKA po celém městě a nikde ji něměli. Tedy, on byl také otevřen jeden obchod – a tam ji neměli… Sme na suchu. Jilemnice je díra. Jak by se cítilo malé dítě, které by si chtělo koupit dudlík? Já už to vím. Hold by si muselo koupit se slzou v oku hnusné lízátko, které se však dá také dudat.

A něco na oslavu pro Vás? Inu, chtěl jsem něco nazpívat. Už dlouho jsem nezpíval. Jenže jsem nějak neměl slynu, natož nápad, co nakonec mým chrabrým úmem zkazit. Tak jste vyšli naprázdno. Omlouvám se.

24. února, 2007 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.