Vojtěch Mečíř

Vize anonymního, za síti schovaného, lida

!

Matně si vzpomínám, že v psychologii se tomu říká hálo efektpygmalion efekt – je člověk tlustý? Jenom žere a nic nedělá! Má na hlavně číro? Je buď namachrovaný mongol, či největší smažka! Je to cikán? Krade! Už tenkrát jsme si však říkali, že to je špatně, že člověka soudit podle vzhledu nemůžeme. Na internetu to je ale úplně na opak, máme vlastnosti, nemáme vzhled, většinou.

Ani já svůj pravý vzhled nijak aktivně nezveřejňuji, mám k tomu hned několik pádných důvodů, ale to jen tak stranou. Podstatné je, že stejně jako já koná většina internetových uživatelů. Patří to asi k (relativní) anonymitě. Ono, konec konců, pravé jméno kamaráda na druhé straně kabelu Vám řekne mnohé, ale na ulici Vám jen ztěží pomůže.

Bez pravého vzhledu je to však větší sranda. Větší radost, či zklamání po odhalení vzhledu pravého, nikoli vysněného. U mnou známých blogerů se musím smát, když zjistím, jak jsem si je představoval a jak ve skutečnosti vypadají. U kolegyň především z ICQ již mě do smíchu přiliž není... ne, samozřejmě si dělám bžundu, avšak i tak to vše podtrhuje.

Obraz druha se tvoří podle všeho, co dělá, píše, říká... Podle všeho, člověk se nemá čeho chytnout, tak se chytá všeho. Nemá na výběr. Vždyť ostatně...

I sám Harry Potter měl problémy

Kdo četl knížku, jistě si Harryho představoval nějak, né však jako ostatní. Každý to, co paní spisovatelka popisovala, pochopil jinak. Jinak si to vyložil, což se projevilo v horlivé diskusi, když měl být Harry Potter zfilmován. Mnozí si mysleli, že to zkazí nejen dojem z knihy, ale především idylické představy čtenářů.

Možná se tak stalo, čtenáři si však zvykli. Zvyknou si i když zveřejníte Vaši fotku, na druhou stranu, mnohé tajemství tím odtajníte. A bez tajemství, či záhad je nuda.

PS: Jak mě tato myšlenka napadla

Je to tu dlouhá léta, myslím, že si to uvědomuje většina z nás. Aby však předešel dohadům o mé sexuální orientaci, či obviňování, že jsem zklamán z obrazu té či oné, uvedu vše na pravou míru.

Přede-přede-včírem jsem ke svátku dostal od bráchy Fanouška Hattriku, který mi mimo jiné umožnil vidět siluetu mých hračů. Byl jsem překvapen, až zklamán, či rozveselen obrazy některých z mé základní jedenáctky. Především pak u obránce Ludmila Vrzal a útočník Alfonse Šestáka jsem neskrýval údiv. Tito dva hoši vedou můj team od počátku věků, vždy jsem jim důvěřoval, vždy mě podrželi. Tak proč jeden vypadá jak Luis Malfoy a druhý jak německý důchodec?

25. dubna, 2006 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.