Vojtěch Mečíř je ohromen jsoucnem!

Vznik mé přezdívky je zajímavý též

!

Mazlo, jeden z mnoha blokujících soudruhů, vzal opratě do svých rukou a dal všanc vzniku dalšího, řekněmě, blohaxu, jehož tématem budiž vznik „postiženého“ přezdívky. Ač tato akce prozatím nenabrala obrátek vtipu o blondýnkách a čtyř věcí, kdo ví... Každopádně pryč od nepodstatných faktů, jelikož Mazlo (a poté také Buchtič) předal štafetu mně... Co já mohu dělat?

Tudíž, vše to začalo dávno... Dávno před tímto blogem, dávno před Internetem, in byly telenovely. In byl Divoký anděl, a posléze Kachorra. Kdo neznal Natalii Oreiro, jako by nežil... A v těchto těžkých chvílích cirka roku 2002 se v očích základoškolských puberťáků objevila ona. Ona, Brunova rádoby láska, Mecha. Neznáte? Ano, čte se to totiž meča.

Ona záporná a podlá Mecha [meča] byla vždy terčem nejapných vtipů každého, kdo tak Kachorru miloval... A co to má společného se mnou? Měl jsem... stejný úsměv... Tedy, ne že bych ho již neměl, ale skrývám ho. Skrývám ho seč to jde, jelikož nejen, že se mi od té doby říká meča (respektive po mutaci méča a meca), ale jsem, stejně jako kdysi ona Mecha, terčem nepřetržitých posměšků a úšklebků...

To je celé. Celý příběh nehynoucí přezdívky, které bych se rád zbavil, leč nemohu... Pouze až se jednou budu chtít zbavit své již hynoucí slávy, nazvu se jinak... Asi Bruno.

PS: Absolutně netuším, komu bych ještě štafetu předal, tudíž se omlouvám Mazlovi za nedodržení podmínek a tak znesvěcení celé podstaty hry. Pardon...

18. bezna, 2006 • Sdílet • Nádhera!!!