Vojtěch Mečíř Sag mir wo der Blumend sind! Hier:

Že já blbec chodim na gympl

!

Tak. Půl šestý (už 18:10 – 40 minut na článek? fíha.); za okny už dávno tma. A já se právě vrátil ze školy. Neříkám, že byl seminář SvS nezajímavý – ba jak bych mohl? Vždyť nyní mohu v hospodě poučovat kamarády, kolik že těch poslanců je potřeba k přijetí zákonu. Budou čumět, chytráci z učňáku! Jak já jim to nandám…

Kolik že je? Půl šestý! Ježkovy oči, vždyť – pokud půjdu spát v deset – nemám již ani 4 hodiny na učení. To bude zas zítra ve škole vypadat… Nic; letím! Koneckonců – vždyť mě čeká maturita! To bude drsný, to vám povídám. A co já – povídají to i ostatní! Tedy, hlavně ti ostatní. Jdu se učit.

---

Kecám, nejdu. Maturita je dle mého názoru fraška; to tedy neznamená, že se na ní vykašlu. Ale proč si ničit chvíle, které můžu krásně prozevlovat na internetu, když „TO“ bude až za… pět měsíců? Pffr. Pět měsíců učení kvůli 4×15 minutám? Jděte!

Udělal jsem si ze začátku malinko legraci ze semináře SvS, přiznávám se. Hodilo se to tam – ale že bych právě SvS opovrhoval? Bůh chraň! Ono, ač se to možná nezdá, neopovrhuji ani učením. Mám učení ve své podstatě i rád. Postupně do sebe všechno začne zapadat! A je to krásné sledovat.

Jenže – přesně tak – jsem líný. Ale ne, nejsem. Možná tak trochu. Každopádně to co chci se rád naučím. Musím v tom však vidět nějakou výzvu; proto se učím na piano (ač jsem na piano v životě nehrál) stejnou písničku, jako Ly; proto se učím ty básně, na které narazím – to jen abych viděl ten výraz našeho pana profesora, až tam, u té slavné maturity, začnu recitovat.

(Ne, nebojím se toho, že si to nyní pan profesor čte. A pokud přeci jen, tak pochybuji, že mě k té maturitě vůbec připustí… Proto se učím pouze básně zamilované, aby mi alespoň k něčemu pak byli.)

Ještě jedna odbočka: Jak jsem si tehdy nechal udělat dready, rozhodl jsem se zjistit něco o Rastafariánské víře, která je tak s dreadama spojována… A ejhle, ono to je docela zamotaný. Jasný – zajímavý životní styl i to poslání s pálením Babylonu je super. Ale proč sakra považují za svého boha úplatného a intrikánského císaře? Teda – on byl údajně přímí potomka krále Šalomouna a královny ze Sáby a ten Marcus Mosiah Garvey…. No a tak dále, a tak dále…

Že je to k ničemu? Myslím, že právě tohle učení stojí za to…

Hm, super. Tak jsem si ujasnil, proč chodím na to gymnázium. To kvůli těm pár předmětům a těm pár chytrých a zajímavých profesorů. A vůbec, baví mě to tam a asi bych nad tím nepřemýšlel; jenže…

Jenže doma mě přivítal brácha, který byl dnes na lanovce na praxi. On totiž chodí na lanovkáře. A zavalil mě zážitky! Den na lanovce je jak rok na gymplu. A stejně tak bratranec, který mi rozdává jako praktikant polévku v naší školní jídelně. Mrtě zážitků – uřízlé prsty v salátu a tak.

Teď si asi řeknete něco jako: „No jo, jenže oni teď do konce života budou u tohohle za pár korun, zatímco my, gymnaziáni, budeme s milionovými platy dělat někde manažery!“ Blbost, co…

Asi Béďu začnu uctívat jako mého duchovního otce; jednou si totiž v rámci svých filozofických rozprav postěžoval, jak je systém špatně nastavený, jak když je člověk mladý a chce si užívat, nemá na to prostředky. Ty poté získá až jako zasloužilý stařík – pokud na něj nespadne meteorit.

Ne, prostě to nejde takhle říct! Jsem rád za to, kde jsem. Určitě. Člověk sám svého štěstí strůjce a když sem blbej a zevluji tu u internet, tak…

20. listopadu, 2007 • Sdílet • To se mi nelíbí!