Vojtěch Mečíř moc neví.. Zkus

Živnostenský list a neBrno, neDero

!

Stejně jako Dero máte na to, abyste se stal super slavným webdesignerem. Dokonce to můžete dotáhnete i tak daleko, že dostanete také pozvánku na PWP! No ale že vám něco chybí? Jasný – živnostenský list. Tu si však vzpomenete, jaká muka zažívala vaše ikona, váš kodérský bůh, při zařizování tohoto lejstra (a kord pak při zapisování těch muk) a jistě se zamyslíte, zda to má vůbec cenu.

Upijte teplého bylinkového čaje a pohodlně se usaďte.

Chýlilo se k poslednímu zvonění dne a já se zamyslel nad podstatou světa a podnikáním. Živnostenský list chci už delší dobu, ale ne a ne se odhodlat. Asi přišla ta chvíle! Cítím to! „Kde my tu máme vůbec živnostenský úřad?“ poslal jsem dotaz po poslední řadě naší třídy. „No – to je tam: půjdeš podél těch sloupů a tam,“ ozvalo se. „Přesně! Takhle doleva a si tam!“ doplnil někdo.

Jako odsloužilý skaut jsem byl po chvíli v obraze a již sem si razil cestu kolem oněch sloupů. Uvítali mě dveře hovořící něco o sociálních věcí; blbci. Sakra – tak – přece bych nezpanikařil, ihned jsem věděl co dál a slečna na radnici mě již nasměrovala tím správným směrem.

Až do druhého patra! Mé mononukleózou zmítané tělo se bouřilo, já však postupoval dál a dál. 11:54?! Tyjo, tak tomu se říká přijít za pět minut dvanáct! Vůbec; celé prostory na úřadu na mě působily takovým zvláštním dojmem – a to jsem ani netušil, že dveře příslušné místnosti jsou zamčené minimálně na několik západů. Za chvíli jsem to tedy zjistil.

„Dobrý den, prosím vás, nevíte kde by mi dali Živnostenský list?“ zkouším štěstí u pána kráčejícího po schodech; třeba to jsou jiné dveře. „Máme polední přestávku,“ pronesl stroze zmožen schody, „ale pojďte, já vám to dám.“ Prohodil jsem ještě zdvořile, že klidně přijdu později, avšak pán si nedal říct. Co jsem měl dělat?

„Na co to máte?“ „Ehm…“ vzpomínal jsem na všechny ty fóra, články, „Marketingová a reklamní činnost; asi… Jestli tam něco podobného je.“ „Joo – tady! Reklamní činnost a marketing?“ Souhlasil jsem. „Chcete tu vyplnit i papír na finančák?“ Proč ne?

„A to mi to jako příjde? Nebo…“ „No,“ skočil mi do řeči, „máte tu tisíc korun?“ Takový prachy? Blááázen! I bankomat, který byl pár minut poté poctěn moji návštěvou, plival Jany Ámose z jistou bojácností. Nedivím se; já se s nimi taky tůze těžce loučil u pokladny našeho úřadu.

„Máte to potvrzení o zaplacení?“ Ještě udýchán ze schodů jsem pouze vytáhl papír z kapsy a položil na stůl. „Tady to ještě podepište; to jako že jste to převzal.“ Podepsal jsem. A bylo to. Zelený list byl v mé moci. Už mam IČO! Asi… Je IČO identifikační číslo?

3. října, 2007 • Sdílet • Nádhera!!!