Poslední články ze sekce
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
4. října, 2008 | #
Spíš by mě asi bavilo jen komentovat, než psát články. Chtěl bych mít spíše fórum, než blog. A mluvit o ptákovinách. Stále a stále dokola. --- Musím se pochlubit: mé příjmy z AdSense se při příznivém větru zvedají natolik, že mě již bude těch blbých pár korun chodit pravidelně; což byl můj životní cíl. A tak se rozhoduji, co dál.
Zatím jen tak tápu. Hodně koukám na TopList a koukám, na jaké články lidé chodí. No a zjišťuji, že mě ani mé články zas tak nebaví. Jasný, tu melancholicky zavzpomínám, tu se pousměji; ale nejvíce mě sem tam baví vaše komentáře. A vůbec to není o „jakési kultivovanost zdejších návštěvníků“ – naopak věřím v punkerství a odvázanost zdejších návštěvníků.
A kde jste mi udělali největší radost? U krátkého zamyšlení nad smrtí kaprů. Klobouk dolů před Láďovou teorií. No a Lucinka tomu dala třešničku. Asi bych těmto dvěma měl poslat dárek. Jo a Artisovi taky – za tu kvantitu. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.
___
Inu, pomalu mi končí ty čtyřměsíční prázdniny a já bych toto období měl, jakožto správný humanista, nějak zrekapitulovat. Nějak zhodnotit. Také to vlastně nebyly jen tak ledajaké prázdniny, byly to také (a především) první prázdniny bez biatlonu. Tedy s absolutní volností. A jak pták jsem také jimi prolítl.
Stejně jako si matně vzpomínám, že bych se alespoň vteřinu nudil, matně si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Na blogu je jen setina všeho. Mnohé bylo nepublikovatelné a mnohé vím také pouze z vyprávění. A tak tedy z hlediska společenského se to povedlo na jedničku (s mínusem, no)!
Ale ne že bych stále jen chlastal. Já pracoval; poprvé v životě! A strašně jsem si to užil! Práce s postiženými, s blbými, ale také s těmi, co si život děsně užívali.
Ale to jsou všechno kydy říkající něco jen mě (což mi sice stačí, ale…), teď konečně k tomu, o čem jsem chtěl s vámi mluvit.
Znáte zevláky? Mam je blíže definovat z mého hlediska? Inu, jsou to ti, co místo toho aby seděli zavřený u počítače lítají venku – se snowboardem, kolem, jointem, či injekční stříkačkou. O těch posledních nemluvím, s těmi se v tu v podkrkonoších nějak nepotkávám. Trochu jsem poznal život těch s kolama a snowboardama. A jsem jím tak trochu uchvácen.
Když mi před půl rokem pln nadšení Nevečeřal, že vymyslel nový sport, udělej svůj trýček přes flašku, nestíhal jsem. Celé odpoledne skákali přes PET láhev postavenou na chodníku. Tohle říct na webtrhu, co by mi asi řekli? „Ty marnotratníku! Já za odpoledne udělám web, který mi vydělá $XX :-P“
Internet a počítač jsou tak děsně pasivní věci. Dřív jsem říkal, že tu dělám aspoň něco užitečného. Dělám weby, které mi možná někdy dají pár korun, třeba i (dost naivní slova má) někomu pomůžou. Ale s kým se přitom bavím? S lidma přes ICQ. Člověk se i zasměje, jasný, ale kontakt s těmi 3D lidmi je k nezaplacení. I když je to zevling.
Poslední týden jsem skoro nešáhl na internet. Jsem furt online, ale většinu času si háčkuji čepici na zimu. A jsou to čtyři dny, co jsem se začal učit žonglovat a ještě mě to nepřestalo bavit. Zevlovat jen tak se nedá taky furt. Ale hnát se něčím, zvlášť na internetu, je jen pro otrlé. Pro otrlé, které svým způsobem obdivuji (zvlášť ty mlaďochy), svým způsobem ale spíš lituji.
Teď již stačí říct jen zimmiovské: „Myslím, že… Co myslíte vy?“
(Zimmi mě zakázal komentovat jeho psací počínání u něho v komentářích [ten komunista!], tak se musím ventilovat zde.)
Článek již byl 2x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Souhlas, ze obcas zazevlit, jentak se poflakovat kdekoli, koupit si s kamosema flasku a sednout nekam a nevnimat cas je k nezaplaceni :) Ale zase si nedokazu predstavit to tak delat porad a ani bych nechtel… Bohužel v poslední době trávím u počítače víc času než bych chtěl, ale je to i takovej druh závislosti, kterýho se chci zbavovat, ale není to tak lehké.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.